POLTERGEIST IN DA HAUS!

11. ledna 2011 v 21:10 | invertedgoat |  Povídky
K podlouhé době uchopitelnějšímu tématu jsem se rozhodl napsat krátkou povídku. Nepůjde o žádný teenagerský horor, ani žádné pseudozážitky z dětství, kterým by nevěřila žádná z mých koček, kdyby si spletla LSD s granulemi. A vůbec, řeči na úvod mi tentokrát přijdou bezpředmětné. Pohodlně se usaďte do židle a-

Třísk!
Tim si povzdechl a s výrazem člověka vykonávající nepříliš příjemnou denní rutinu vyskočil z postele, hmátl po smetáku, který už byl připraven pod nočním stolkem. Tentokrát to odnesl naštěstí jen jeden hrneček. Spěšně zametl střepy na lopatku, nadechl se a nahlas odpočítával.
"Čtyři, tři, dva, jedna...Aaa, zvoníme!"
Telefon se rozřinčel na celou místnost. Tim odložil lopatku, zvedl sluchátko a s trpělivostí učitele žáků prvního stupně pronesl: "Vážený pane Poltergeiste. Mám pocit, že jsem vám už říkal něco o sobotách a rozbíjení nádobí." Odmlčel se, jakoby marně doufal, že se na druhé straně drátu někdo ozve. Stejně tak však mohl čekat, že mu na dveře zaklepe usměvavý pán v obleku a do ruky mu podá šek na deset milionů. A na protější střeše nebudou stát o něco méně usměvaví pánové v černých brýlích s ostřelovacími puškami v rukou.
"Dobrá, zopakuju vám to ještě jednou. Je sobota, což je šestý den od toho dne, kdy mi promítáte na stěnu zrnění, pouštíte z magnetofonu soudní přelíčení Charlese Mansona a poté spouštíte alarm. Opakuji, šestý den od tohoto dne je sobota a vy máte volno. To znamená, že mi nemusíte nejen shazovat nádobí z polic a vázy z oken, ba ani volání se po vás nevyžaduje. Čímž se dostávám k dalšímu bodu - nádobí. Shazujte jen to plechové a plastové, nikoliv sklo a porcelán. Abyste tomu rozuměl, porcelán a sklo dělají po dopadu na zem třííísk, což je zvuk, který velmi nerad slyším. Pro mě za mě si házejte příborem a pánvičkami, jejihž zvuk by se dal popsat jako bumcinnnk, nebo plastovými hrnky, které poznáte podle charakteristického bam. Děkuju za vaší drahocennou pozornost."
Tim si oddechl a šel si zpátky lehnout a litovat se.

Všechno to začalo spoluprací s firmou Rapid Reality. Tim, vysokoškolský absolvent, totiž nutně sháněl dům a partnerku. Z vlastních zkušeností mu došlo, že pokud bude ve svém věku zvát dívku do domu svých rodičů, jsou jeho šance na úspěch poněkud nižší než v případě vlastnictví nějakého pěkného domku. Se zmíněnou realitkou proběhlo několik velice příjemných telefonátů, z kterých Tim získal dojem, že jsou ti lejlevnější a nejspolehlivější, zejména snad proto, že paní na druhém konci s velkou oblibou říkala: "Na nás se můžete spolehnout, jsme ti nejlevnější a nejspolehlivější v širém okolí. Děkujeme, nashledanou."
Tim navíc během telefonátu obdržel tip na pěkný domek na kraji města s vskutku sympatickou cenou a se zmíněnou paní se vydal na prohlídku. Ikdyž to byl domek zánovní, vybaven byl perfektně a modernost z něj jen čišela. Za několik dní dům koupil a několik týdnů v něm žil naprosto spokojeně.
Jedné středeční noci se však stala podivná věc. Zničeho nic se zapnula televize, kde byl jakýsi dokument o kremaci. Tim měl však pro strach uděláno, tak okamžitě vstal a šel televizi vypnout. V tu chvíli začalo šumět rádio, odkud se vzápětí ozvalo: "A nyní se podíváme do starého Egypta a povíme si něco o mumifikaci. Totiž, každý ví, co to ona mumifikace je, ale ni,-" Tim zakroutil hlavou a šel vypnout i rádio. Téměř nikdy tyto přístroje neuváděl do chodu, takže se zřejmě chtěly rozcvičit samy. V tu chvíli se vskutku nečekaně znovu rozsvítila televize: "V následujících několika minutách je tělo spal,-" Tim vypojil oba přístroje z elektřiny a užasle sám pro sebe, ale zřejmě i pro několik neviditelných spolubydlících pronesl větu památnou: "No ne! Tady snad straší!"
Další týden ve středu se opakovala ta samá scéna, ikdyž byla televize mimo napájení. No a ve čtvrtek? To byl první den, kdy se začaly rozbíjet první sklenice ve skvěle vybavené kuchyni a  odkudsi začaly přicházet zvláštní bílé postavy bez jakékoliv známky obličeje a co bylo ještě podivnější - neodpověděly na pozdrav.
Následující den ráno proto Tim volal do realitky: "Dobrý den, mám takový problém. Myslím, že mám v domě nějaké návštěvníky z jiného světa."
Sladký hlas paní úřednice na to zapředl: "Ale to je vskutku zvláštní! Tak je příště zkuste nezvat a třeba to bude v pořádku."
"Ehm, nepamatuji si, že bych je zval. Pokud vím, tak...Ehm...Přišli nejspíše zdí. A nepozdravili."
"Teda, to jsou mi ale nezdvořáci. Děkuji za zajímavé informace, napíšu si to. Jsme nejspolehlivější a nejlevnější. Jste-li spokojeni, doporučte nás svým známým! Nashledanou."

Tim se jako flegmatik s laxním přístupem rozhodl, že to s tím poltergeistem nějak přežije. Na spaní si nasadil sluchátka, schoval nescennější křehké předměty a usínal s pocitem, že ho za několik hodin vzbudí jakýsi otravný duch. Jenže pan Poltergeist, jak ho Tim tim nazýval, si na každý den v týdnu vymyslel specifické kousky a s hodinářskou přesností je opakoval.
Zejména úterní křik dětí a magnetofon s bopem z padesátých let byl se spaním neslučitelný, avšak nedělní příchod průhledného svědka Jehovova zuřivě citujícího Bibli a rozhazujícího věci v obývacím pokoji také nebyl nic příjemného. Proto se Tim rozhodl vydat do realitní kanceláře osobně.
"Ano, ano, moje sekretářka mi o vás říkala," pronesl šéf pobočky uhlazeným hlasem, "prý k vám chodí zdí na návštěvu nevychovaní lidé z jiného světa."
"No, dalo by se to tak říci. Občas mi rozbíjejí nábytek, občas se mě snaží vyděsit. Ale nadruhou stranu se mě nikdy nepokusili zabít, takže pokud to nechcete řešit, nijak vás neurguji," ušklíbl se Tim ironicky.
Šéf sepjal dlaně a úsměv mu málem rozpůlil obličej: "Dobrá tedy. Řešit to nechceme, takže jsme spolu hotovi. Bylo mi potěšením si s vámi popovídat, nashledanou. Jo, a nezapomeňte nás doporučit svým známým, jelikož jsme nejspolehlivější a nejlevnější!"
Než Tim stačil cokoliv namítnout, byl vyveden ven z kanceláře. Ještě ten den se obrátil na místní klub nadšených záhadologů, což byla parta mladých roztěkaných, vesměs brýlatých mladíků, zřejmě trpících těžkou závislostí na kofeinu. Ti se mu jakoby mimochodem zmínili, že pod jeho domem je staré indiánské pohřebiště a že je vcelku normální, že se na takovém místě setkáme s nadměrným množství negativní astrální energie. Tim odcházel a připadal si jako v Jiříkově vidění. A to netušil, co se ještě chystalo na onom přelomu soboty a neděle, kdy jako každou sobotní noc ležel v posteli a litoval se.

"Dobrá, dneska asi už bude klid," řekl si Tim polohlasně, otočil se na pravý bok a snažil se usnout. Pomalu se dostával do slastného nádvoří snů, když tu se ozvalo zaklepání na okno. To Tima rozladilo, jako nic za poslední dva měsíce, kdy se nastěhoval.
"Naserte si, hovada průhledný!," zařval z plných plic a otočil se na bok levý. Po několika sekundách se však zaklepání opakovalo.
"Vy zmrdi, umíte procházet zdí, takže nevidim jedinej racionální důvod, proč vám otvírat to podělaný okno!," zaječel znovu a hlas se mu chvěl zoufalostí muže, kterému po dlouhé době držení svých nervů na uzdě ona uzda praskla. Zaklepání se však ozvalo znovu. Tim vstal a pln vzteku se vydal k oknu. To co tam uviděl ho však překvapilo a vyděsilo víc než jakýkoliv nehmotný jehovista, který po tomto světě běhá.
Před oknem stála početná skupina lidí s usměvavým, slušně oblečeným pánem v čele, několika kameramany za ním a spoustů čumilů. A co bylo divnější - nikdo z nich nebyl průhledný. 
Tim v němé hrůze otevřel okno a vykoktal v úžasu: "Co-to jako má?,-"
"Ahoj Timothy!," zajásal slušňák v kvádru a z davu čumilů se ozval bouřlivý potlesk. Tim zíral a nevěřil svým očím.
"Stal jste se první obětí naší reality show, POLTERGEIST IN DA HAUS!  I přes protesty filantropů pomocí nejmodernějších technologií a neskrytějších kamer ukazujeme našim divákům, jak z vyrovnaných a úspěšných lidí během dvou měsíců uděláme bezmocné, chvějící se uzlíčky strachu a nervů! Pokud to však přežijí, dostanou od nás deset milionů a proplatíme jim dům od našich partnerů, Rapid Reality! Musím přiznat, že tím, že jste se nebál, jste nám naší snahu poněkud překazil a začali jsme se bát my - o naší sledovanost. Ale i tak si svojí odměnu bezesporu zasloužíte! Nyní dovolte naší asistentce, aby vám předala slibovaný šek NA DESET MILIONŮ DOLARŮ!"
Ozval se jásot a svět vybuchl.

A ze všeho zmatku smíšeného s hrůzou, z celého toho inferna nejistoty a pandemonia šoku náhle vyšla Ona. Měla na sobě přiléhavé černé šaty a tmavé vlasy jí slývaly k ramenům. Usmívala se na něj a v ruce držela zlatý šek. A jakkoliv to může znít samozřejmě i klišovitě, jejich pohledy se střetly. A ikdyž v jejím výrazu bylo něco nepříjemně profesionálního, Tim měl náhle pocit, že by jí dobudoucna chtěl představit svým rodičům.
A muže v černých brýlích na střeše protějšího domu nikdo nikdy nezahlédl.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čtete Raven's Rock na pokračování? (Pokud alespoň 4 lidi odpoví ano, budu přidávat další díly)

Ano 39.1% (9)
Četl jsem, ale už mě to nebaví. 17.4% (4)
Ne 30.4% (7)
Podtlak v hlemýždím játru 13% (3)

Komentáře

1 Kiume Kiume | E-mail | Web | 11. ledna 2011 v 22:18 | Reagovat

Výborné! naprosto výborné!
Čekala jsem, jestli si na tohohle ducha někdo vzpomene, protože samotné se mi o něm psát nechtělo(nemám asi dost informací O.o") a vzpoměl!
Je to vážně výborné. Vtipné, originální a má to příběh i vlastní kouzlo :)

2 invertedgoat invertedgoat | Web | 11. ledna 2011 v 22:39 | Reagovat

Děkuji moc! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama