Kaluž

17. listopadu 2010 v 0:52 | invertedgoat |  Piják

Ty vole, cože?
Ne, to ne.
Tak to zkusíme jinak...

Šinete si to domů po ulici na kraji maloměsta z úplně opačnýho směru než obvykle a nevíte proč. Prostě se jen tak šouráte po nádherně mokrý silnici a snažíte se nevnímat nápor vzpomínek, který na vás dorážej ze všech stran. Z kaluží, z korun nasáklejch stromů, ze střípků světel pouličních lamp a oceánů stínů všude kolem. Zkrátka ze všeho, co může taková obyčejná listopadová noc nabídnout. A auta, co jedou naproti, vás oslňujou. Oslňujou i všechny ty nenápadný kapky, který se rozstříknou do prostoru pokaždý když uděláte krok. A vy si kráčíte dál, jako by vám celá tahle rozpraskaná parodie na Broadway patřila.

Když se podíváte důkladněji před sebe, zjistíte, že celé to mokré maloměstské panorama před vámi není nic jiného než kino. Dobrá, film už zřejmě skončil a jako jediný zástupce obecenstva jste tu zůstali vy. Aby taky ne, když jste zároveň i hlavní hrdina celého příběhu. Díváte se na sebe, toho člověka odrážejícího se v hladině kaluže, který, ač stojí vzhůru nohama nad zataženou noční oblohou, sedí vlastně v sedadle a s napětim sleduje, jak vás, toho kovboje stojícího nohama pevně v kaluži, něco pohlcuje a ačkoliv byste mohli říkat něco jako: "Ty vole, ten na druhý straně zase vypadá", neříkáte raději vůbec nic, protože nevíte na které straně kaluže se vlastně momentálně nacházíte.

Po chvíli naprosto tiché chůze máte pocit, že jste přišli na prapodstatu bytí samotného vesmíru. Vzhledem k tomu, že si nepamatujete, kde jste byli před pěti minutami a prapodstatu své zeměpisné polohy můžete jen odhadovat, to nejspíše nebude nic světoborného. V danou chvíli si však myslíte, že vesmír je naprosto komplexní, jednoduchý a máte ho na dlani. Možná to dokonce
je i pravda, ale po ruce nemáte jak napotvoru žádného Stephena Hawkingse, který by vás zkontroloval a opravil drobné nedostatky ve vaší teorii. Vytočíte číslo několika kamarádů a vaši teorii všemocného 45 stupňového úhlu se jim snažíte sdělit. Kamarádi jsou bohužel naprosto tupí a nechápaví. Vyndáte nohy z kaluže a v domě asi dvacet metrů od vás se rozsvítí světlo.
Za několik krátkých okamžiků se ocitnete doma. Měníte kočkám písky, dáváte papouškovi vodu, jíte pizzu, přemýšlíte o prapodstatě pizzy, sprchujete se, stále přemýšlíte o prapodstatě pizzy, sedíte a přemýšlíte o tom, proč jste šli domů z opačnýho směru. A proč jste vlastně stáli v té zpropadené kaluži.

V domě naproti jsou už zhasnutá světla a z komínu se nekouří, vlastně si ani nejste jisti, zda tam někdo bydlí. A celá Broadway spí.




(Pokud jste se dočetli až sem bez psychické újmy, pište do komentů. Máte můj obrovský respekt.:)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čtete Raven's Rock na pokračování? (Pokud alespoň 4 lidi odpoví ano, budu přidávat další díly)

Ano 39.1% (9)
Četl jsem, ale už mě to nebaví. 17.4% (4)
Ne 30.4% (7)
Podtlak v hlemýždím játru 13% (3)

Komentáře

1 Janny Janny | 17. listopadu 2010 v 21:42 | Reagovat

jen tak dál Viki, tvůj styl nemá chybu

2 invertedgoat invertedgoat | Web | 17. listopadu 2010 v 22:13 | Reagovat

Dík :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama