Září 2010

Kapesní atlas průvodčích!

27. září 2010 v 21:29 | invertedgoat |  Humor
Každý, kdo měl tu čest někdy v životě jet vlakem, si jistě všiml, že mězi sedadly se pohybuje takový podivný pán v modrém, který všechny otravuje. Lidé pokojně sedí, čtou si, povídají si, spí, či se věnují jiné smysluplné činnosti - dokud tento tvor nepřijde a nechce po nich něco, čemu on říká jízdenka. Vážení, tomu pánovi nebo paní se říká PRŮVODČÍ. A vytrhávat vás z vašich oblíbených aktivit je jeho prací.

Pro vás, ať už zkušené, nebo méně zkušené cestovatele, jsem připravil příručku, která by vám měla pomoci orientovat se v tom, jací oni pánové/ony paní jsou. Zabrouzdáme do jejich psychiky a společně se je pokusíme pochopit. Dále se budu snažit odpovědět na některé základní otázky.
Co si ke kterému můžeme dovolit? Co si dovolit nemůžeme? Má smysl cestovat zavřený na záchodě? Mají průvodčí rádi chléb se zavařeninou? A tak podobně. Přeji Vám příjemné počtení a mnoho krásných chvil strávených ve vlaku!


PRŮVODČÍ OBECNÝ

Jindy také označován jako "normální chlápek". Jedná se o údajně nejrozšířenější druh průvodčího v českých luzích a hájích. Ničím zvláštním (samozřejmě kromě uniformy) se neliší od ostatních lidí. Jeho vzhled i chování jsou umírněné, takže se nemáte teoreticky čeho bát.
Pro černé pasažéry: Standartní postup. Utíkat, či se schovat na záchodě. Máte 50% šanci, že to vyjde, jelikož průvodčí obecný se nijak zvlášť nespecializuje na odchyt černých pasažerů.
Pozor: Ač se jedná o neškodného a nenápadného průvodčího, právě v nenápadnosti se může skrývat nebezpečí. Mnohem nebezpečnější průvodčí (např. zakomplexovaný, viz. dále) se mohou za obecného vydávat!
Průvodčologové doporučují poslouchat tón hlasu. Průvodčí obecný mluvý relativně tichým a vyrovnaným hlasem, zatímco zakomplexovaný a jeho příbuzní nic podobného nedokáží!



PRŮVODČÍ MIKÁDOVITÁ

Je považována za ženskou odrůdu průvodčího obecného. Jedná se o lidskou samičku (22-50 let), která je nápadná vlasy ostříhanými na mikádo. Většinou se jedná o blondýny, ale jsou známe i ojedinelé případy brunetek. Tato průvodčí obvykle vystupuje příjemně. Jejím obvyklým výrazem je neurčitý poloúsměv, popřípadě úsměv.
Pro černé pasažéry: Nebuďte černými pasažéry. Průvodčí mikádovitá je z toho obvykle nešťastná, protože jí nebaví nikoho pokutovat. Seďte na místě a vyčkávejte její příchod. Poté průvodčí mikádovité co nejmileji sdělte, že jste si zapomněli koupit jízdenku. Ochotně vám jí vytiskne a když se bude tvářit obvzlášť příjemně, nedá vám ani přirážku.



PRŮVODČÍ PEDANT

Poněkud otravný druh. Představte si, že sedíte sám (sama) v kupéčku, posloucháte nějakou příjemnou muziku a pozorujete ubíhající krajinu. Když tu k vám přijde muž a se škrobeným výrazem se začne dožadovat jízdenky. Podáte mu ji a on jí začne bedlivě studovat. Čekáte deset sekund. Třicet sekund. Škrobený výraz průvodčího se nemění, stále upřeně zírá do jízdenky. Začínáte být nervózní, zda jste nepředložili neplatný doklad. Po minutě vám průvodčí jízdenku vrátí a kývne hlavou na pozdrav a odchází. Odborníci si domnívají, že toto chování je způsobeno neúspěšností v začátcích jejich kariéry, či vlivem nějakých prášků s vedlejšími účinky.
Pedant bývá obvykle hubený padesátník s výraznými rysy tváře a úzkýma očima. Obvyklým rysem jsou brýle, ale nezbytné nejsou.
Pro černé pasažéry: Tohle bude těžký oříšek, jelikož pedant má ve zvyku otevírat záchod pokaždé, když jde kolem. Pokud je zamčeno, stojí u něj několik minut a pokud nikdo nevyleze, začne klepat a chladným hlasem se dožadovat jízdenky. Možnost, že by mohl jít ve vlaku někdo na velkou zřejmě nebere v úvahu. I když vzhledem ke stavu toalet se není čemu divit.




PRŮVODČÍ KNÍRKATÝ

Zvaný též führer nebo Mario, byl donedávna považován za jakousi hybridní odrůdu pedanta. Splečným rysem je nekonečné zírání do jízdenky, tím ovšem podoba končí. Průvodčí knírkatý má totiž zvrhlý smysl pro humor a upřený pohled do jízdenky s mírným úšklebkem má jediný cíl - rozčílit vás. Občas dokonce zakroutí hlavou a podrážděně si pomlaskne a když se zeptáte, zda je něco v nepořádku, zasměje se a jízdenku vám vrátí.
Průvodčí knírkatý bývá obvykle hubený, malého vzrůstu. Zřídkakdy nosí brýle, což je hlavní odlišnost od pedanta. Jeho výraz bývá ironický až sarkastický.
Pro černé pasažéry: Buďte na druhé straně vlaku. Knírkáč si totiž mnohem raději dobírá lidi s jízdenkou. Vy ho moc nezajímáte.
Pozor: Zdaleka ne každý průvodčí s knírkem je führer! Může se jednat o průvodčího obecného, ale např i průvodčího vesnického správňáka, viz. dále. Relativně vzato však průvodčí s úzkým knírkem nebývají příliš nebezpeční, pokud nemají bradku.




PRŮVODČÍ PARUKOVÁ

Asi nejnepříjemnější průvodčí ženského pohlaví. Pohybují se od padesáti let výš a jejími poznávacími znaky jsou:
1) Paruka nebo kudrnaté vlasy, které jako paruka vypadají
2) Neschopnost usmát se a tendence k zvyšování hlasu
3) Brýle ne nepodobné pedantovi.
Jedná se v podstatě o křížence průvodčího zakomplexovaného a pedanta, který však ani v jednom bohudík nedosahuje kvalit svých příbuzných. V průvodčologském slangu bývá průvodčí parukatá někdy též označována jako protivná kráva.
Pozor: Stejně jako u fuhrera: Ne každá průvodčí s parukou je průvodčí paruková. Její příbuzná PRŮVODČÍ STARŠÍ za ní bývá neprávem zaměňována. Rozeznáte je bezpečně podle výrazu tváře.




PRŮVODČÍ VYSOKOHLASÝ

Jedná se o výhradně mladého průvodčího (do 30 let), jehož hlasivky ještě nejsou dostatečně vyvinuty. Většinou to bývají blonďáci působící ustrašeným dojmem, nezřídkakdy trpící stihomamem. V citlivých lidech vyvolávají směsici lítosti a nostalgie, těm méně citlivým se dere na bránici smích. Mnozí odborníci se domnívají, že svým pištěním chce průvodčí vysokohlasý vábit samičky, jiní si myslí, že je to kastrací, ale skutečný důvod polohy hlasu vysokohlasého průvodčího se dosud nepodařilo zjistit.
Pro černé pasažéry: Začněte se smíchy válet po zemi. Průvodčí si bude myslet, že je to kvůli němu a raději vás obejde.
Pozor: Průvodčí vysokohlasý je docela vzácný, a proto bychom se měli snažit jedince tohoto druhu psychicky nezruinovat, aby nadále přebývali mezi námi.




PRŮVODČÍ OPLÁCANÝ

Průvodčí oplácaní bývají sympaťáci. Jako přirovnání bych použil Švejka. Vypadají prostoduše a usměvavě, ale ve skutečnosti v nich vězí síla, energie a verva, s kterou vás klidně moho prohnat po půlce vlaku, pokud nemáte jízdenku. Většinu času však mají úsměv roztažený od ucha k uchu a jejich výraz obličeje působí poněkud omluvně. (,,Nerad Vás otravuju, ale víte co, mě za to platěj, takže jízdenku prosím - děkuju pěkně.") Dřívě jeden z nejrozšířenějších průvodčích u nás, nyní jich však rapidně ubývá a na jejich posty jsou dosazováni průvodčí zakomplexovaní. Bohužel.




PRŮVODČÍ DRSNÝ

Poměrně vzácný průvodčí, kterého si jentak nesplete. Většinou je vousatý (bradka nebo plnovous) a velmi mohutný (svaly). Ve tváři se mu rozprostírá nezlomitelný kamenný výraz a čiší z něj charisma. S nikým si nebere servítky a svou práci provádí rychle a účinně. Většinou se jedná o vysloužilé hajné, které práce v lese přestala bavit a došli k názoru, že ve vlaku se nachází lovné zvěře dost. Jak druhové jméno napovídá, tento průvodčí je skutečně drsný, což však neznamená otravný či nespravedlivý. Kdyby dělal Chuck Norris průvodčího, vypadal by asi takto.
Pro černé pasažéry: Vzdejte to. Rovnou si běžte koupit jízdenku pěkně i s přirážkou, protože ON vás dostane tak jako tak. Ikdyby měl momentálně ztracené razítko.



PRŮVODČÍ ZAKOMPLEXOVANÝ

Originální hrdý nositel oslovení "Průvan" a pravděpodobně nejhorší nevyhynulý druh průvodčího. Jako vzor si vzal průvodčího drsného, jenže spravedlnost vzal do svých umaštěných rukou. Libuje si ve řvaní na lidi. Od studentů přes maminky s dětmi po důchodce. A to prosím kvůli čemukoliv: Kvůli otevřenému okénku v kupé, kde se nacházíte sami, kvůli tomu, že sedíte v prostředku dvousedačky, kvůli tomu, že vaše dítě křičí nebo kvůli tomu, že se mu prostě nelíbí váš obličej. Stejně jako průvodčí drsný si nebere servítky. Dokáže vám otrávit život na tisíc a jeden způsob. Držte se dál!
Co se týče vzhledu: Snaží se vypadat jako jeho vzor, jenže jeho manželka mu nedovolí plnovous, a proto má většinou jen bradku a umaštěný knír. Zřídkakdy bývá oholený. Je rovněž mohutný (tuk) a aby znásobil svůj bas-ass-image, mívá často propíchnuté levé ucho a občas je převoněný levnou kolínskou. Průvodčologové vědí, že za jeho chování může jeho osudem předurčená pozice outsidera ve společnosti a fakt, že mu jako malému strkal jeho bratr hlavu do záchodu.
Miluje chleby s marmeládou a hranolky z bufetu.
Pro černé pasažéry: Buďte na druhé straně vlaku. Když vás přece jenom objeví, skákejte z okna, klidně za jízdy. Proti těm nepříjemnostem, které by vám zakomplexovaný průvodčí mohl způsobit, jsou zlomené končetiny docela příjemné.



PRŮVODČÍ LETUŠKOVITÁ

Původně letuška, která však z neznámého důvodu raději přijala mnohem hůře placené místo u Českých drah. Jedná se o pohledné mladé ženy, kterým je jedno, zda máte jízdenku či ne. Mnohem raději by vám nabídly něco k pití, jenže to nemají v popisu práce - proto jen chodí vlakem a rozdávají úsměvy. Kontrolování jízdenek berou především jako formalitu. Velice příjemný druh průvodčí, který v Čechách zatím není příliš rozšířený. Výskyt je mapován téměř jen v mezinárodních rychlících a vlacích eurocity.
Pro černé pasažéry: S úsměvem podejte neplatnou jízdenku na vlak z Horní Dolní do Malého Slivna - průvodčí letuškovité je to vcelku jedno. Úsměv vám samozřejmě opětuje.



PRŮVODČÍ METROSEXUÁLNÍ

Nově rozšířený druh, který si jako vzor bere průvodčí letuškovitou. Ač je tomu s podivem, průvodčí metrosexuální jsou výhradně mužského pohlaví. Někteří odborníci sice tvrdí, že určité procento z nich jsou nakrátko ostříhané lesby, avšak oficiální názor je takový, že se jedná o muže, kteří si ovšem své mužství neuvědomují.
Jejich chování je vcelku příjemné, nejsou hrubí a nedělají potíže. Jediná potíž je s nadměrným množstvím parfému, jehož pachová stopa zůstává na místě, kterým průvodčí prošel ještě několik minut.
Pozn. Asi jediný průvodčí, který nenosí čepici. Průvodčí metrosexuální si hromadně stěžovali, že je tlačí do hlavy, a proto jim bylo povoleno chodit v uniformě bez čepice. Všichni však vědí, že pravý důvod nenošení je jejich dlouho utvářený účes.



PRŮVODČÍ MILOSRDNÁ

Mezi zástupce tohoto druhu patří především ženy okolo čtyřicátého roku věku s hnědými vlasy, ale jsou doloženy i anomálie. Jedná se o velice vlídné průvodčí, které mluví laskavým hlasem a nikdy nedávají najevo zlobu. Když se vám nechce vytahovat jízdenku z peněženky, prostě předstírejte, že spíte a průvodčí vás obejde. Poměrně vznácná průvodčí, která je na pokraji vyhynutí kvůli černým pasažerům a zneužívání její dobrosrdečnosti. U spousty průvodčích milosrdných proběhla samovolná transformace ve zlejší formu průvodčí mikádovité.



PRŮVODČÍ VESNICKÝ SPRÁVŇÁK

Mohutný průvodčí, kterého byste nebýt unoformy nerozeznali od správňáka popíjejícího na nádraží pivo značky Staročech. Chodí výhradně pomalu s úsměvěm roztaženým od ucha k uchu. Má repertoár plný hospodských vtipů a pokud vypadáte alespoň trochu jako vesničan, bude vám je vyprávět. Pokud jste mladá dívka, bude se s vámi pokoušet flirtovat, ale žádné nebezpečí od něj nehrozí.
Lístky kontroluje ledabyle. Studie dokázaly, že se skutečně podívá na údaje ve 30% případů. Většinou jen bodře kývne a jízdenku vám podá zpět.
Tento průvodčí bývá robusní, s mohutným knírem, většinou plešatý. Studie také dokázaly, že 90% těchto průvodčích se jmenuje Jarda a jsou oficiálními členy České štamgastské ligy.
Pro černé pasažéry: Zkrátka řekněte, že jedete na černo a nabídněte ukradený půllitr do sbírky.
Pozn.: Tento průvodčí si libuje ve velmi hlasitém pískání při odjezdu ze stanice. Pravděpodobně ho baví pozorovat, jak se o starší spolubčany pokouší infarkt.



PRŮVODČÍ PROTÉZOVÝ- HYPERAKTIVNÍ

Čeleď průvodčích protézových je vcelku rozrostlá, ale jednotlivé druhy nemají příliš mnoho žijících členů, až na průvodčího hyperaktivního. Vcelku hojný průvodčí, který se vyskytuje zejména v pomalých osobních vlacích. Jde o důchodce, kterého nebaví nic nedělat a pobírat důchod, a proto vzpomíná na staré časy a přidělává si na poloviční úvazek jako průvodčí.
Navzdory svým zdánlivým kinetickým indispozicím jde o jednoho z nejčipernějších průvodčích, které lze u nás vidět. Neposlušné mladé černé pasažéry dokáže hnát po celém vlaku s výkřiky jako: ,,Stůjte vy holomci, nebo vám ukážu!" Pokud se mladí ilegální cestující nezastaví, hyperaktivní průvodčí jim ukáže - ránu plácačkou za ucho a pokutu o 5Kč větší než měla být.
Navzdory tomu je to velice příjemný průvodčí, který dělá svojí práci rád a podle toho to také vypadá.
Pozor: Zkuste si před ním povzdechnout a nostalgicky pronést větu: ,,Jóó, krásný byly léta padesátý." Pravděpodobně dopadnete stejně jako černí pasažéři, nebo ještě o něco hůř.



PRŮVODČÍ ODLIŠNÝ

Na krátkých vedlejších tratích se vývoj civilizace průvodčích poněkud lišil od tratí hlavních. Zdejšími vcelku familierními okolnostmi začaly vznikat úplně nové odrůdy průvodčích, které si jinde dokážete asi jen stěží představit. Tato subkultura endemitů z veliké části není popsána a průvodčologové jí bohužel věnují jen malou pozornost.
Každý z těchto průvodčích je jakýmsi mysteriózním originálem, který lze jen těžko zaškatulkovat. Ať už je to kvůli osobnostním rysům či vzhledu, nelze je určit ani jako pododrůdy nějakého známějšího druhu. Odborníci se proto shodli, že jim dají hromadně tento název - průvodčí odlišný. Někteří z odborníků dále pátrají, dávají jim druhové názvy, ale vždy se najde nějaký nový fantom, který je úplně mimo prozkoumanou mísu.
Na obrázku přikládám nově uznaný druh, PRŮVODČÍHO MEDÚZOVITÉHO, který se vyznačuje dredy na hlavě, velkým množstvím piercingů a láskou ke všemu, co se dá ubalit a vykouřit. Vyskytuje se na několika místech republiky, ale je velice vzácný a měl by být chráněn.




Toto byly nejvýznamnější a nejznámnější druhy průvodčích. Jelikož se jedná o článek pro laiky, rozhodl jsem se tematiku nerozebírat do hloubky. Doufám, že jste se něco přiučili a cítíte se při jízdě vlakem znaleji a bezpečněji.

*pozn: Pokud byste chtěli článek kopírovat, jsem moc rád. Jen bych s dovolením připomněl, že jsem autorem textu i obrázků a tudíž bych byl šťastný, kdybyste uvedli zdroj. Děkuju :)


Obraceč krav: Iluze či realita?

19. září 2010 v 21:29 | invertedgoat |  Humor
Vkládám na Ešusovo požádání. Aby se rozumělo, tuším ve druháku na střední škole nám třídní zadal úkol, totiž vytvořit třídní časopis, do nějž každý napíše jeden článek. Většina lidí psala o sportu, politice a tak dál. Jako třídní recesista jsem si snažil udržet reputaci a proto vzniknul tento literární patvar, který kolísá někde mezi na pomezí mezi literaturou faktu a stupidními moralizujícími řečmi. Užijte si to :))


Obraceč krav: Iluze či realita?

Představme si že stojíme na horské planině. Mraky v barevném spektru zasahujícím od nic neříkající šedé do zlověstně tmavěmodré plují čím dál tím vyšší rychlostí a nemilosrdně si podrobují poslední útržky optimisticky azurové oblohy. Vítr se zvedá a se sarkastickým kvílením odrážejícím se od horských úbočí manipuluje vším, co neklade odpor. Vidíme osamocenou horskou chatu. Slyšíme zvuk zaklapovaných okenic… Moment. Na tom co vám vyprávím není vůbec nic zajímavého. Zajímavá je TA věc co se před onou chalupou válí… Co je to zač? No…pěkně od samotného počátku…

Existuje pradávná legenda. Vypráví o muži, který byl velmi bohatý a měl největší statek v širém kraji. Na tom statku pěstoval všechny druhy zvířat, od dobytka po cvičené tarantule. Jednoho krásného dne se však rozhodl všechen brav, kur i exotická zvířata vyměnit za krávy, protože se chtěl stát nejmocnějším mlékařem v této i jakékoli jiné galaxii. Povedlo se mu to. Jeho mlékárenské impérium skutečně nemělo obdoby. Desítky druhů tvarohů a mléka, stovky příchutí, tisíce zaměstnanců. Jednoho ne už tak krásného dne se mu přihodila prapodivná věc. Našel jednu z jeho hlavních dojnic ležet živou, ale převrácenou na zádech. Muž si s tímto faktem nevěděl rady, tak se za pozdního večera modlil k Bohu. I Bůh mu pravil: "Jdi a sestroj obraceč krav". Muž neuposlechl a šel spát. Když se ráno vzbudil, všech jeho 18756 krav leželo vzhůru nohama a nespokojeně bučelo. Muž se oběsil a mlékařské impérium padlo…Hned po pádu tohoto korporačního velikána však krávy byly zpět na nohou. Živé a zdravé. Neuvěřitelné, co?
Tolik mytologie. Věřte tomu či ne, ale obraceče krav jsou jednou z nejzávažnějších otázek současnosti. Lidstvo jako takové se v této problematice dělí na 3 tábory podle názoru na věc: Skupina A - Obraceče krav existují a jsou vlivnější než si myslíme. B - Obraceče krav existují, ale považujeme je za něco jiného (např. obraceč sena). A na závěr nejrozšířenější tábor C a jeho zásadní otázka : "Co to ksakru je za blbost?!".

Existuje to skutečně? Proč je to tak důležité? Ani na jednu otázku lidstvo nezná jednoznačnou odpověď, stejně jako například na otázku globálního oteplování. Ač jsem zastánce skupiny A, pokusím se o objektivní vysvětlení. Zkuste si představit scenérii ze začátku tohoto článku. Před horskými chatrčemi v takovýchto krajinách se dosti často válí podivná věc. Vypadá jako trakař s velkýma kolama a obří vidlicí, kterou by se dala nabrat obrácená kráva.

Ač to není žádný spolehlivý důkaz, je to potenciální obraceč krav. Rozumějte, potencionální jediný lék na současnou ekonomickou krizi, potenciální svatý grál, potencionální řešení všech problémů. Hlavní problém je však v tom, že lidstvo obraceče krav jako takové zavrhlo. Vždyť je to přece nesmysl. Žádná kráva se v životě nedostane do polohy, ze které by se sama nezvedla na nohy! A i kdyby ano, jak to pomůže řešení globálních problémů? A i kdyby přece jenom ano…Ale no tak!
Tady máme odpověď na naší extrémně chaotickou úvahu bez východiska. Absurdita. To je to co lidstvo potřebuje. Potřebujeme věřit něčemu absolutně nesmyslnému, pokud to v nás zapaluje sebemenší jiskru naděje v lepší budoucnost a realitu. Absurdita dělá náš svět v barevném spektru zasahujícím od nic neříkající šedé do zlověstně tmavěmodré zkrátka barevnějším. Ale proč to vlastně říkám? Tohle není ten případ. Obraceče krav existují. Jsou tu mezi námi a mezi námi a navždy budou…Ať už vypadají jakkoliv…

obracecprasat
Ilustrační foto: Fanoušky vyrobená replika údajného obraceče krav. Nepodařilo se sehnat kravího dobrovolníka (veškerý dobytek se oháněl jakýmsi hinduistickým právem svatých), proto se nám za tučný honorář pomejí nabídl čuník jménem Chrocht. Celou záležitost poté popsal jako "demoralizují" a "ponižující". Ostatně, čemu se divíme, myšlenka obraceče prasat je navýsost přitažená za vlasy.



Únik?

19. září 2010 v 12:31 | invertedgoat |  Velmi chytré řeči
Stmívá se. Před námi se rozprostírá staré, plevelem dávno zarostlé pole, do kterého se bez přestání opírá poryv studeného větru. Obloha má barvu šedou. Víceméně. Černé a hnědé odstíny nelze s mávnutím rukou ignorovat, ale množina šedosti je zkrátka přijímá za své vlastnictví. Kdyby tu byly světové strany, dalo by se říct, že na východě je obloha o něco světlejší, jenže nic, co by se dalo nazvat východem tu zřejmě není a existence slunce je rovněž nejistá. Možná však, že se pod neprostupným masivem, který by se dal nazvat "šedá na tisíc a jeden způsob", něco jako zdroj světla a tepla nachází, ale to není podstatné. Ani chomáče mlhy pověšené na každém hmotném předmětu nejsou podstatné. Stmívá se. A prší.
Uprostřed onoho podivně neurčitého prostoru se nachází dva stromy. Nijak se od sebe neliší. Jeden stojí statně a sebejistě, druhý je nakloněn, jako by prosil podzim o smilování. Ale jinak jsou naprosto identické. Opadávají. A nedaleko za nimi se nachází první elektrický sloup, vzpínající se do nedohlédnutelných výšin a opředen mlhavou aurou. Toto výhružně působící monstrum je však jediným článkem ve vedení. V řadě za ním se nachází bezmála nekonečná řada jeho kopií. Mráz nám přejede po zádech a pokusíme se odvrátit pohled. Nejde to.
Tak nás napadá... Jak jsme vlastně přišli na to, že se v tomto prostranství kdysi nacházela úrodná půda? Místa jako toto jsou pravděpodobně stvořena k tomu, aby působila přesně tak, jak na nás právě působí. Přemýšlejíce o tom, podíváme se pod nohy. Stojíme na pražcích zrezivělých kolejí. Ty souběžné hnědé čáry však končí pouze několik metrů před námi. Nepřekvapuje nás to, jelikož víme, proč to tak je. Jenom si to momentálně nechceme přiznat. A světlo mizí a mizí.
Kdybychom se otočili, zjistili bychom, že na kolejích stojí stará motorová lokomotiva. Původně mohla mít jakoukoliv pozemskou barvu, jenže ta ve zdejších podmínkách docela oprýskala. Ta zropadená věc nás kdysi přivezla do této pustiny. Popravdě řečeno, měli jsme v plánu dojet úplně někam jinam. Nezáleží na tom, zda by to byly prosluněné ostrovy, či mohutné štíty hor. V úvahu připadala všechna místa, která nejsou tady. Mysleli jsme, že mašinu řídil někdo, kdo věděl, kam se my všichni chceme podívat. Jenže čím déle tady stojíme, tím silnější máme podezření, že nezáleží na tom, kdo vlak řídí, ale na tom, jakou dráhu mu okolnosti předurčí.
Déšť nepřestává a ty dva stromy stále dovolují větru, aby jim strhával listí z koruny. Otočit se nemůžeme a před námi je nekonečné prázdno, z kterého vyčnívá jen obludné elektrické vedení. Vypadá to, že jsme tak trochu ztraceni, není liž? A to jsme chtěli utéct od hranic a bariér, které se skrývaly na samém začátku naší cesty. A teď? Nezbývá nám než čekat, zda se v dálce rozsvítí ono pověstné světlo majáku.
A my - já, ty i všichni ostatní mlhavě nejasné obysy skutečností - se vrátíme domů a bude z nás zase jeden tvor. Ten tvor, který se se vší pravděpodobností pokusí uniknout znovu. Ale to už je jiný příběh...




Zvrhlá hudební doporučení (léto 2010)

13. září 2010 v 20:02 | invertedgoat |  Hudební objevy
Je to tak. Jednou za čas mi zkrátka přeskočí a musím se světu svěřit s tím, která hudební díla mě zaujala. Bude se jednat o takové mikrorecenze (vím, že jsem se zapřísáhl, že nic takového psát nebudu, ale když to nazvu jinak, v podstatě to recenze nebudou.) 
Pořadí, v kterém jsou alba psaná, nesouvisí s oblíbeností titulu, nýbrž s rychlostí, jakou mi  deska přišla na mysl. Takže se připoutejte a jedem!

1. Mr. Bungle- California
(avantgarda/rock), podobní umělci: Idiot Flesh, Faith No More, Sleepytime Gorilla Museum
Mr. Bungle je hudební projekt, za kterým stojí hudební velikán a experimentátor Mike Patton. Jedná se o rock, který je až krkolomně spojen s jinými žánry, jakými jsou např. jazz, swing, disco, či folklórní muzika, aniž by to krkolomně působilo. Deska California je sice o něco méně zběsilá, ale za to paleta emocí, která se na ní vyskytuje, je o poznání pestřejší. Najdeme zde vše od zvláštně kouzelných balad, mezi které patří úvodní Sweet Charity, vzpomínky vyvolávající Retrovertigo a velice smutná Pink Cigarette, po ztřeštěné žánrové mixy, jako závěrečná Goodbye Sober Day, která asi jako jediná přímo navazuje na starší styl Mr.Bungle. Vynikající deska, kterou mohu doporučit nejen milovníkům avantgardy.

2. Venetian Snares - My So-Called Life
(elektronika/breakcore), podobní umělci: Aphex Twin, Squarepusher
Něco z úplně jiného soudku. Venetian Snares (Aaron Funk - Kanaďan s imagem hipíka a duší naprostého šílence) je elektronickohudební projekt a asi nejpřednější jméno v žánru breakcore. Tentokrát se nejedná o nic až příliš psychedelického a rozlámaného, jako např. Songs About My Cats, ani nic tak hardcore jako Winnipeg Is A Frozen Shithole. Ale opakuji ještě jednou, jedná se o breakcore! Opět můžete těšit na rozlámané beaty a bassy a drtivý zvuk. Jak ale u Aarona vývá zvykem, jeho nahrávky nejsou jen o vymývání mozku. Hudba obsahuje všemožné elementy, jako je piáno, orchestr, humorné samply a mnoho dalšího. Oblíbené skladby: Posers And Camera Phones, skladba trochu ze staré školy Cadaverous, na bránici útočící Welfare Wednesday, autobiografická Aaron2 a hodně melancholická My-So Called Life. Milovníkům experimentální elektronické hudby můžu vřele doporučit, být ostatními bych se (skoro vůbec) nebál vyzkoušet.
Hot dogs and french fries - in your punami!

3. Nahvalr - Nahvalr
(black metal/noise/psychedelický rock), podobní umělci: Menace Ruine, L'Acephale
Vskutku unikátní deska. Špinavý a chladný zvuk má hodně kapel, ovšem málo která dokáže svůj black metal smíšený s hlukovou hudbou dokáže pojmout tak emotivně. Zajímavostí je, že Nahvalr není kapela, ale v podstatě takový open-source projekt, který má v "režii"jeden chlapík jménem Dan Barret. Muzika se hodně těžko popisuje. Chvílemi na vás doléhá hypnotický blackmetalový štěkot, chvílemi se utápíte ve stěnách hluku, dokonce se možná i budete bát při temných ambientních pasážích, když tu se najednou vynoří melodie, která vás přiková k židli. Album funguje naprosto úžasně jako celek, ale měl-li bych si vybrat nejlepší skladbu, je to jednoznačně poslední kousek Black Elk Speaks, Chokes And Dies. Majestátní desetiminutová kompozice, která se postupně stupňuje ze základního motivu do kolosálních výšin, jen aby potichu vyhasla. Obejde bez špinavých vokálů a je to jednoznačně nejkrásnější noise-black metalová skladba, kterou jsem za poslední dobu slyšel.

4. L'Acephale - Malefeasance
(ambient/noise/black metal/folk), podobní umělci: Nahvalr, Menace Ruine, Birchville Cat Motel
Když už jsem u hlukového black metalu, musím se v krátkosti zmínit i o této desce. Ikdyž hlavní notu hraje velice temná ambientní muzika, dočkáme se i spousty dalších věcí, z nihž nejméně očekávané jsou znepokojující akustické folkové vložky. Celá deska působí opravdu  (tím myslím opravdu opravdu) znepokojivým dojmem. První dvě skladby jsou klidné, ikdyž s pulzující temnou atmosférou. Třetí je poměrně tradiční hlukový black metal, ale až od čtvrté skladby začíná ta pravá zneklidňující šílenost. Oblíbené skladby: Sleep Has His House, Nothing Is True - Everything is Permited.
(pozn.) - tyto poslední dva "kousky" zabírají dohromady 37minut  a jsou mým oblíbeným soundtrackem k psaní toho literárního patvaru (Raven's Rock), který si zde můžete postupně číst.

5. Vypsaná fiXa - Smutné a veselé vraždy
(punk rock), podobní umělci: Totální nasazení, Znouzectnost atd., však je znáte :)
Když jsem objevoval demáče mé  nejoblíbenější české kapely, byl jsem doslova nadšený. A tohle je podle mě ten nejlepší z nich. Najdete zde nejen několik skladeb, které byli později vydány na desce Brutální všechno (Nina, Sofie Lorenova), ale také dost písní, které nemáte šanci jinde slyšet. A je vskutku o co stát, už jenom kvůli těm dokonalým surrealistickým textům, krásným kytarám, ale ani zvuk, kterým je nahrávka pořízena, nezní vůbec špatně. Absolutní sen, Tracy, Destrukční, Ruce...Nemůžu si vybrat, která píseň je nejlepší, ale můžu všemi palci doporučit sehnat si tuto demonahrávku (pokudmožno ještě s Lunaparkem.)

6. Skullflower - IIIrd Gatekeeper
(noise rock/drone), podobní umělci: napadá mě snad jenom Asva.
Dost stará, ale kvalitní deska, dokonce se jedná o jednu z prvních desek, která kombinovala rock s hypnotickým hlukem. Celé album působí dokonale psychedelickým dojmem a je téměř bez vokálů, což není vůbec na škodu. Zvuk je tvrdý, špinavý, ne však rušivý a skladby jsou poměrně pomalé a monotónní (v tomto žánru je to samozřejmě záměr, neberte to jako kritiku!) Doporučit mohu hlavně milovníkům hlukové, kytarově založené hudby, ale i lidem, který můj popis neodradil :) Oblíbené skladby: krásně ozvučená Black Rabbit a syrový nářez Rotten Sun.

7. Znouzectnost - Heavy model aneb Srdce pro Anubise
(punk/folk), podobní umělci: Volant, Tři sestry...
Můžu říct, že se jedná o jednoznačně nejlepší album ZNC od dob Kapitána mlíka. Eufonická kombinace punk rocku s folkem, ke které můžete přičíst velmi kvalitní texty bez vulgarit (ikdyž pankáči tohle asi budou brát jako mínus:)) Na desce se vystřídají pomalé, střednětempé i rychlé písně a naštěstí je zde málo otravných přefolklorovaných písniček jako na albech předešlých. Nejlepší skladby: trochu depresivní Kluk s pistolí (ikdyž záleží na tom, jak to vezmete), inspirativní Jednou za tisíc let, poetičtí Mravenci a Valíme hroudy. Doporučit mohu v podstatě všem :)

8. Macabre - Dahmer
(death metal/grindcore), podobní umělci: Gorerotted, Birdflesh
Jedni z pionýrů death metalu a grindcoru, kteří se však naštěstí vydali svou cestou. Sami se proklamují jako murder metal, jelikož si libují v masových vrazích a černočerném humoru. Toto album je věnováno asi nejznámějšímu z nich: Na první pohled sympatickému mladému muži, ve skutečnosti seriovému vrahu a homosexuálním nekrofilovi a kanibalovi, Jefferymu Dahmerovi. A to prosím od kolébky až do hrobu. Macabre s obrovským nadhledem popisují v jednotlivých písních jeho nechutné činy i  naprosto běžný život. Hudebně deska sahá nejen do vod tvrdé hudby, ale i do veselých punkových hopsaček (Coming To Chicago je mojí nejoblíbenější:)) Myslím, že Jeff by byl  velice hrdý!
Když už jsem nakousl Macabre, můžu ještě doporučit jejich EP morbidních písniček k táboráku, příznačně nazvanou Morbid Campfire Songs. Anglicky rozumící si pochutnají :))

9. První hoře - Lamento
(avantgarda/punk/metal), podobní umělci: ememvoodoopöká, OTK, Gnu
Podle mě to nejlepší z české avantgardy, trochu s podivem je, že jsem takovoutu věc poznal na letošním BA. Kombinace metalu, punku, folkových nástrojů, elektronických beatů a dechovky? Proč ne! Skutečně vynikající album se smyslem pro inteligentní humor i poetiku, se smyslem pro ztřeštěnou tvrdou hudbu i pro jemné pasáže. Subjektivně nejlepší skladby: Lamento, Naruby, V ráji se stmívá a Nevolník.

10. Discordance Axis - The Inlienable Dreamless
(grindcore/noisecore), podobní umělci: Insect Warfare, Agoraphobic Nosebleed
Extrémní grindcore, který zachází téměř až k hranicím hlukové hudby. Neskutečné riffy, zabijácký vokál i zabijácké kulometné bicí. Něco takového zažít v uzavřeném klubu, pravděpodobně už nejsem mezi živými, protože kotel, který by se na něco takového dal uvařit zachází až za hranice přeživatelnosti. Ale doma? Volume doprava a na nespokojené sousedy nebrat ohledy! :) Nejlepší skladby: Castration Rite, Radiant Arkham, Jigsaw, A Leaden Stride To Nowhere.

Buřtal Bahnault 15 - pátek a sobota

4. září 2010 v 14:37 | invertedgoat |  Recenze
O zbývajících dnech letošního Brutal Assaultu píšu jen pro pořádek a zmiňovat budu jen kapely, které mě zaujaly. Nějak se holt ta čerstvá paměť vytrácí. Zůstávají jen ty výrazné zářezy, které se dají zapomenout jen těžko.

Takže PÁTEK: Počasí zůstává nadmíru příjemné a proto vyrážíme do koncertního areálu časně. Bleed From Within mě nezajímají, což dává prvenství kapele
Gaza - Agresivní něco-jako-sludgegrind (v těch škatulkách se zkrátka nevyznám.) Jednoduše řečeno - pomalá či střednětempá vskutku drtivá muzika. Docela paráda. 7/10

Proghma-C - Velice sympatická kapela, která zajímavým způsobem kombinuje metalcore a post-rock, přičemž se mi post-rockové zasněné pasáže zamlouvaly ještě o něco více.  8/10

Sigh - Pro tuhle japonskou avant-gardní smečku mám vskutku slabost. Jedná se o black metal v kombinaci se saxofonem a zní to vskutku unikátně. Japončíci působili velice sympaticky a zpěvačka je vážně nádherná. Hráli všechny moje oblíbené skladby z alba Hangman's Hymn, něco málo z nové desky a nazávěr zazněl i cover od Venom - píseň Black metal :) Dokonalá show s jednou malou chybičkou. Nezazněl ani jediný kousek z jejich nejavantgardnějšího a nejpísničkovatějšího alba Gallows Gallery. Čert to vem, stejně to míň než 10/10 nebude :)

Crushing Caspars předvedli pozitivně laděný hardcore, který rozhýbal snad každého. Zpěvák v jednom kuse nadával na nacisty a celý výstup na mě zapůsobil nadmíru vesele. 7/10

((Ne)Kulturní vložka - Prošvihl jsem Mnemic! Ksakru, ksakru, ksakru!!!)
Ill Nino byli mými oblíbenci asi před rokem a jakmile vstoupili na pódium, moje nadšení se ozvalo jako rána gongem. Latinsko-americkými rytmy okořeněný crossover se valil s obrovskou vervou. Písně jako I'm Loco a Te Amo (I Hate You) mě naprosto odrovnali. Everything inside of me is just a part of my disease. Ke konci výstupu jsem odběhl, abych stihl autogramiádu Devina Townsenda, ale i tak jasných 9/10

Converge - Chaos, chaos, chaos! Hardcore, který nezná hranice. Tohle zažít v nějakém uzavřeném klubu, tak umřu. 8/10

Devin Townsend byl pro mě hlavním tahákem letošního BA. Také to byl jednoznačně nejlepší zážitek. Tím myslím JEDNOZNAČNĚ! Čekal jsem před podiem hodinu před začátkem a vedl diskuze s dalším nadšeným fanouškem. Když Devin konečně přišel, měl jisté problémy se zvukem, ale místo aby se tvářil rozladěně, bavil publikum svými vtipnými hláškami (Ladies and Gentlemen, I'm a nerd! I play Dragons& Dungeons and I like it!) Jakmile zazněly první tóny skladby Addicted, spustil se šílený déšť, který ještě znásobil euforii v publiku. Devin s neústalým hláškováním a humornými grimasami hrál písně z celé jeho sólové diskografie. Od začátku to bylo dokonalé (Kingdom, Deadhead, Gaia, Life), ale zakončení bylo to, co mě přijmělo se málem rozbulet jako želva štěstím :) Totiž, píseň Deep Peace je asi mojí nejoblíbenější baladou na světě a to sólo... Snad jsem ani nebyl při smyslech. :) Škoda, že vystoupení nebylo ještě tak 10krát delší... 15/10
Cannibal Corpse mě po Devinovi už moc nezaujali, ale musím uznat, že provedli vynikající práci a gore fanatici si show užívali. I! Will! Kill! You! 7/10

Na víc se ten den už moje výdrž nezmohla, takže jsem promeškal Ihsahna i Napalm Death. No, co se dá dělat...

SOBOTA - Pojem Bahnault konečně začíná být docela opodstatněný, ale jednalo se vcelku jenom o přeháňky, nic velkého. Teplota nadále zůstává příjemná až do konce festivalu. A z těch bot se bahno přecijen odrolí :)

Takže, zaspal jsem pornogrindové hvězdy Cock And Balls Torture a dalších nekolik kapel mě moc nebralo, takže jsme do areálu vstoupili až odpoledne.První kapelou, která mě dostatečně zaujala byli
Madder Mortem - Příjemné odlehčení. Pohodový female-fronted gothic metal. Zpěvačka měla opravdu vynikající hlas. První skladba mě příliš nezaujala, druhá otrávila, ale od třetí to byla, abych tak řekl, jedna pecka za druhou! Velmi dobré. 7,5/10

Moonsorrow mi přišli zbytečně rozvleklí, ale taková jejich hudba prostě je. Nebylo to vůbec špatné a poslední skladba byla díky té folkové tancovačce dokonce výborná. 6,5/10

Jesu - Další veliký zážitek. Jediný drone projekt, který se na BA vyskytl (ono vcelku není divu.) Jedná se o projekt Justina Broadericka (Godflesh) a to je samo o sobě jakýmsi puncem kvality. Elektronická hudba s bicím automatem, kytarou a baskytarou. Myslím, že spousta ortodoxních metalistů tenhle experiment bez mrknutí oka zatratilo, ale je to škoda. Jedná se o vcelku pomalou, zasněnou hudbu, která se dotýká post-rocku, drone i tvrdších žánrů. Je to muzika, při které můžete klidně zavřít oči a nechat se unášet pryč. Užil jsem si to. Moc. Hodně moc. 10/10

Macabre otočili pomyslným volantem úplně na druhou stranu. Veselý grindcore se zpěvnými punkovými refrény. Ovšem s tematikou brutálních seriových vrahů a kotlem černého humoru. Před každou písní zpěvák řekl, kterého vraha se jaká píseň týká a ve stručnosti s notnou dávkou  cynického sarkasmu pověděl, co a jak provedl. Zasmál jsem se, vyřádil jsem se. Výborné. 9,5/10

Diablo Swing Orchestra - And now something completely different! Další humorná kapela, která je v podstatě tím, co říká název. Mix všech možných žánrů od metalu přes jazz a klasiku po swing. Zajímavé. 8/10

Tankard - Opět pecka. Pivní šílenci a jejich porce old school thrash metalu. Publikum se svorně radovalo a aby přispělo atmosféře, házelo po sobě plnými pivními kelímky. Mokrých 8/10.

Dying Fetus byli fajn, ale shlédl jsem je jen z tribuny. Nebýt pecky Kill Your Mother/Rape Your Dog by to bylo mnohem horší :) 7/10

Meshuggah - Intenzivní zážitek a to hodně. Myslím, že tady nemusím nic moc dodávat. Snad jen, že být v moshpittu na písně jako Bleed bylo docela nebezpečné, ale přežil jsem a stálo to za to :) 10/10

Hypocrisy byli poslední kapelou, na kterou jsem zůstal. Dříve jedni z mých velkých oblíbenců také předvedli briliantní výkon. Jen škoda, že nehráli více písní z opusu Arrival (Ale ten Eraser - opět jedna velká euforie:) 9/10
S písní Fire In The Sky definitivně opouštíme areál největšího českého festivalu tvrdé hudby plni nadšení a paprikových klobás. Nasedáme do Ešusovy Felicie a odjíždíme. Asi v půli cesty zapadáme do příkopu, ale to už je jiná pohádka. Vlastně to ani pohádka není. Docela jsem se divil, že ještě, že existují dobří lidé,  kteří jsou ochotni v jednu ráno poskytnout pomoc úplně zadarmo :)



Léto, proč nám to děláš...

4. září 2010 v 12:21 | invertedgoat |  Pseudovýtvarná tvorba
Always the summers are slipping away (Porcupine Tree- Trains)

Ano, bohužel je to tak. Přišlo, bylo a odešlo. Tak to je koneckonců se vším, říkáte si. A máte pravdu.
Bylo.
A není. Proč nad tím vůbec přemýšlím? Asi protože podzim klepe na dveře a s ním každou chvíli začne zlehounka ťukat i moje stará známá, jejíž jméno začíná na Dé. Jak si to vůbec to zpropadené léto může dovolit? Prostě se pomalu začne vytrácet a nás tu nechá se všemi vzpomínkami i se všemi starostmi, které se najednou jako obrovský černý mrak začínají objevovat na obzoru. Zatím je ta bouře vzdálená, což o to.
Ale vítr se zvedne a začne pršet.

Ke zbytečnému článku přidávám i zbytečný obrázek. Každý ví, že na spícím podzimním stromě žádné ovoce neroste. Představme si však, že by tomu tak bylo. Svět by byl buď hezčí, nebo by vlna nevkusu zničila celý vesmír. To už je konec konců na vás.

d