Brutal Assault 15 - Neobjektivní recenzoportáž - středa, čtvrtek

15. srpna 2010 v 18:38 | invertedgoat |  Hudební objevy
Píše se jedenáctý srpen 2010 a Ešusova stříbrná Felicie přijíždí do Josefova. Jedenáctý srpen. Začátek něčeho, na co jsme všichni tak dlouho čekali. Ano ano, dámy a pánové, začíná největší český festival tvrdé hudby. Festival, díky kterému se do naší české kotliny přijeli podívat lidé z celé Evropy. Festival, kde se proti násilí a netoleranci bojuje všemi možnými metodami, včetně násilí a netolerance. Vážení a milí, začíná BRUTAL ASSAULT a my se máme na co těšit! Nechci však moc předbíhat.

Ale přecejenom trochu předběhnu. Dění událostí, co se týče fronty na náramky do VIP campu, stavění stanu a podobných věcí, není moc zajímavé. První, skutečně obří zajímavost byla fronta na samotné lístky. Ten svůj jsem dostal jako dárek od svojí milé k narozeninám, takže jsem nečekal žádné zdržování. Inu, neměl jsem být naivní :)
Před námi stály dvě úchvatné fronty táhnoucí se až někam za obzor. Jedna vedla ke stánku Prodej a info, druhá ke stánku Náramky. Zkusil jsem na okamžik zapojit logické přemýšlení a dospěl jsem k závěru, že pokud lístek mám, mohu si jít rovnou pro náramek. Vystál jsem si frontu jen proto, aby mi příjemná slečna pokladní řekla sladkým hláskem, že se svým lístkem musím do druhé fronty.
Druhá fronta se zatím sice explozivně zvětšila, ale nebylo to tak tragické. Dvě hodiny uplynuly jako voda a měl jsem konečně svůj náramek a průvodce festivalem.

Den 0 - Středa

Do areálu jsme se (já a Ešus) dostali kolem osmé hodiny večerní. Následovala prohlídka předražených stánků, nákup několika málo žetonů a návštěva hororového kina.
[Tedy, abych to vysvětlil pro neznalé: v koncertním areálu se vše (vyjma oblečení a doplňků) kupuje za tzv. žetony, přičemž jeden stojí 30Kč. Z toho také pramení klasická festivalová předraženost (Pivo- jeden žeton, Klobása-dva žetony atd. - šílenost.)]
Ve středu hrály kapely, jejihž název mi až na čestnou výjimku Godless Truth nic neříkal. O to větší překvapení bylo, když na scénu nastoupili První hoře. Jejich muzika je krásně svěží avantgarda kombinující něco jako post-punk, metal a elektroniku. Kromě klasických nástrojů zde hrála velikou roli tahací harmonika. Hráč na harmoniku byl převlečen za klauna a když neměl momentálně co na práci, tak hrál mimické vystoupení. Parádní humorná show, akorát mě moc mrzí, že jsem přišel pozdě. 9/10
Následovali již zmínění Godless Truth. Tihle olomoučtí řezníci se ujali svého řemesla s obrovskou vervou a jejich snažení jim vycházelo. Jejich technický death metal udeřil neuvěřitelnou silou do publika, kde se vytvořil vcelku slušný kotel (první, kterého jsem se účastnil:)) Jediné vady na kráse: 1) Vystoupení proběhlo na můj vkus až moc rychle, 2) po předchozí kapele se mi to zdálo přece jen trochu obyčejné. Takže moc pěkných 8/10.
Nultý den byl zakončen velmi důstojně, do campu odcházím spokojen.

Den 1 - Čtvrtek

Slunce krásně svítí, záchody ve VIP campu jsou ucpané a voda neteče. Jinými slovy, v Josefově začíná další nádherný den. Nutné zlo jako např. hygiena v řece a lov na nízké ceny v jaroměřském Pennymarketu máme rychle za sebou. Do areálu se dostáváme zrovna když hrají Short Sharp Shock, jejihž hardcore punk ve stylu SOD mě moc nezaujal (5/10). Další kapela, kterou jsem zaregistroval, byli grindeři Afgrund. O něco lepší než předchozí kapela. Jejich špinavý crust-grind se krájel o josefovské hradby jedna radost, ale žádný hluboký dojem ve mě nezanechali (6/10).
Jako další na pódium nastoupili Češi Minority Sound a nastalo značné uvolnění atmosféry. Lehký elektronický metal zvolna odsýpal, zarytí fanoušci šíleli a kapela si vystoupení prostě užívala. Pohodová věcička. (7/10)
Následovalo hledání nejlevnějších klobás, hot-dogů a podobných pochoutek v Josefově, díky kterému jsme prošvihli několik kapel jako Demonic Resurection, Insania a bohužel i většinu vystoupení grinderů Rotten Sound. Trail Of Tears si však vedli výborně. Prezentovali extrémnější stránku gothic metalu, tzv. beauty & beast, kde se střídá growling s čistým ženským hlasem. V případě ToT však dostala mnohem větší prostror ta potvora. "Keep on playing ice hockey and let us play heavy metal!" (8/10) Obrovský úspěch měli death metaloví pionýři ze staré školy Obituary. Ikdyž to není můj šálek kávy, musím uznat, že využili svůj čas na maximum a příznivci kapely si určitě užili v míře větší než velké. Jakožto nepříznivec dávám hnusně neobjektivních 6,5/10, odpusťe.

Ensiferium raději hodnotit nebudu, protože bych jim musel strhnout tak 5 bodů za to, že jsem celou dobu co hráli,  netrpělivě čekal na Gojiru. Moje nedočkavost byla ale naprosto oprávněná. Gojira byla  úžasná. Hudba progresivní, energická, živelně pulzující i agresivní. Tedy omluvte, úžasná byla jenom první půlka. Jakmile se totiž rozezněl sample etnických bubnů ve skladbě Art Of Dying, už to nebylo pouze úžasné. Bylo to ještě úžasnější. Nakompromisní nářez od začátku do samého konce. Fanoušci byli na výsost spokojeni, kapela jakbysmet. A já jsem odcházel napůl mrtvý :) PLASTIC BAG IN THE SEA! 10/10!

Se Sepulturou to mám podobně jako s Obituary. Jejich hudba není špatná, to v žádném případě, ale prostě se do ní nedokážu vžít a prožít ji. Osobně mi bylo jedno, jesli v kapele jsou bratři Cavalerové nebo ne, ale jedno se nezměnilo. Sepultura, stejně jako Soulfly před třemi roky na Brutal Assaultu, měli vypnutou velkoplošnou obrazovku, takže nebylo na tribuně skoro nic vidět. Škoda. Na závěrečnou legendární skladbu Roots, Bloody Roots jsem si však náležitě vlezl do kotle a vymlátil si několik obratlí. Opět 6,5/10, ale neberte to moc vážně."Jak se mas? Dobry, dobry"

Hodně obratlí mi ale zbylo na Fear Factory, kteří splnili moje očekávání skoro do poslední tečky. Po klasickém uvítání ,,Hi, Czech Republic! We're Fear Factory and this is Mechanize!" už jsem se jen vezl. Všechny skladby jsem důvěrně znal, takže jsem si v mosh pitu ještě navíc zničil hlasivky. Ale nejen, že to stálo za to. Bylo to dokonce vynikající. Nejlepší skladby: Powershifter, Demanufacture, Replica. Jen je trochu škoda, že nezahráli nic z mého oblíbeného alba Archetype. Na 9/10 to však dá bohatě.

Moji bývalí superoblíbenci Children Of Bodom bohužel hráli hned po tom, co jsem se zničený vypotácel z Fear Factory, takže jsem je pozoroval pouze z tribuny. I tak se dostavila veliká spokojenost. Na řadu přišly všechny moje oblíbené písně jako Needled, Living Dead Beat, In Your Face, Sixpounder a další. Alexi publikum oslovoval výhradně "fucking motherfuckers" a po každé druhé písni říkal "we fucking love you guys!" Prostě sympaťák :) Jinak nevím, proč si na tuhle kapelu tolik lidí stěžuje. Children jsou vynikající muzikanti a za to, že je milují pozeři si nezaslouží tolik nenávisti, která na ně padá. Ale jim to zřejmě nevadí. Jak Alexi říká: "I don't give a fuck if you hate me" 8,5/10

Za to Gorgoroth příliš v oblibě nemám, nicméně chtěl jsem je shlédnout. A ono to bylo docela dobré. Jasně. Stádiový black metal bez špetky invence, muzikanti počmáraní a ověšení obrácenými kříži od hlavy až k patě. A proč vlastně ne? K historii tvrdé hudby to patří a navíc to bylo kvalitně zahráno, takže vcelku spokojenost. Bod přidávám za fakt, že na mě jejich hudba naživo působila vcelku psychedelicky. Superrychlé monotónní bicí pronikají do podvědomí a dostávají do tranzu. Subjektivní pocit, ale to se počítá. 7/10.

Candlemass a jejich podání doom metalu mě nebavilo. Seděl jsem vedle druhého podia,  díval jsem se na velkou obrazovku a usínal jsem. Po chvíli upadl do polospánku a zdálo se mi, že slečna, která kolem mě prochází má místo hlavy kelímek s pivem. Lekl jsem se, vzbudil jsem se a ke svému rozhořčení jsem zjistil. že masa svíček ještě hraje. Nějak jsem to ale do konce vydržel.  Pro mě pouze 4,5/10. Na scénu přicházeli Despised Icon, kteří mě trochu vzbudili, ikdyž jim taky dvakrát neholduji. (Uječený death-core si ale našel spoustu fanoušků a stal se jakýmsi trendem mezi patnáctiletými kluky s rovným kšiltem a placatou náušnicí v uchu. Ne, že by mi na image nějak záleželo, ale tenhle jev byl přeci jen na BA trochu divný :)) Samotné pohrdané ikony neodváděli špatný výkon, ale jejich hudba na mě působila poněkud plasticky a uměle. Každopádně  jsem píseň In The Arms Of Perdition mám moc rád - FORGET THE MAN YOU ARE! 6/10

O poslední čtvrteční (potažmo páteční) vystoupení se postarali Gwar. Teď nevím, zda má cenu se nějak rozepisovat. Pokud tyhle obludy znáte, víte co od nich čekat. Pokud je neznáte, vede vás k tomu asi nějaký pud sebezáchovy. Gwar jsou totiž kapela, která si nebere servítky. Dělají si drsnou legraci ze všeho, co jim přijde pod ruku. Ať je to politika, náboženství, pedofilie, nekrofilie nebo nekropedofilie, zkrátka nic není dostatečné tabu. Jejich satira je spojená s ufonskou "mytologií", kostýmy oblud jak z céčkových hororů a černo-černým krvavým humorem.
Hudba se pohybuje někde mezi hardcore punkem a thrash metalem. Ale kromě toho, že Gwar jsou kapela, jsou do jisté míry i divadelním sborem. Po podiu pobíhá několik performátorů (Hitler spojený s Ježíšem, crippled-fucking-retard na vozíčku, satan, tlustý policista a spoustu dalších komických postaviček) a předvádějí různé scénky, které končí useklými končetinami nebo hlavami. Následuje obrovská sprcha publika umělou krví, umělou Hitlerovou močí nebo umělým hnisem. Ke konci jeden performátor přinesl kanon a zlil  publikum tím vším dohromady. A můj dojem? V jednom kuse jsem byl rozsekán na kusy - smíchy. Hádka Ježíše s Hitlerem, nazi-pope, vykuchání policisty a jeho následný rozesmátý tanec se střevy v ruce,  veselý taneček těla bez hlavy a znásilnění satana do krku - zkrátka perverzní humor par excelence (vzpomněl jsem si na Monthyho Pythona:)) + vynikající energická hudba. 10/10

První den jsem si užil na maximum. Odcházím spokojen do stanu, když tu Ešus říká: ,,ty vole, někdo ti spí ve spacáku!" Nevěřím mu.
,,Jsi asi zhulenej, ne? Ten spacák je tam normálně položenej!"
,,Tak se podívej"
Kopnu do spacáku, ten zafuní a pohne se. Ať žije VIP Camp, skutečně :)



ff

gwr
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Před rokem jsem začal psát povídku, (prozatím krycí název Haga Baga, jméno neexistuje) Jedná se o mysteriózní příběh, ovšem bez jakýchkoliv fantastických postav. Trocha psychologie, trocha humoru, trocha atmosféry. Na pokračování. Bez cenzury.

Ano, mám zájem o povídku, chtěl(a) bych si ji přečíst, nebo se alespoň pokusit :) 77.8% (7)
Ano, zajímá mě to. Chci se alespoň podívat o co jde. 11.1% (1)
Je mi to srdečně jedno, pro mě za mě si třeba pij Mirindu nosem. 11.1% (1)
Chci spíš velmi chytré řeči 0% (0)
Chci spíš další články o hudbě 0% (0)
Nechci nic. Kéž bys dýchal hlínu šest stop pod zemí. 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama