Mrdy a mrdky 2012 (recenze hudby, která mi zrovna přišla do uší)

12. ledna 2013 v 18:08 | invertedgoat |  Recenze
Čau lidi,
vím, že tohle nikoho nezajímá a nikdo to nebude číst, protože jsem už hrozně dlouho nepřispíval a můj blog je zapomenutej někde v archivu neaktivních stránek, které jen zasírají místo na internetu. I kdyby o tomhle místě potažmo někdo věděl, tak by tenhle článek pravděpodobně nečetl, protože můj hudební nevkus nikoho nezajímá. Každopádně tentokrát jsem se celou věc rozhodl pojmout trochu jinak než dřív. Budu totiž psát minirecenze a hrozně nadávat na alba, který mě nějakým způsobem nasraly. Pak samozřejmě budu něco chválit, ale stejně budu nadávat, protože bejt sprostej je prostě kurevsky skvělý.
Here we go.

Dog Fashion Disco - Adultery
Tohle je asi nejlepší věc, kterou jsem letos objevil. Když budu předstírat, že neexistuje nudný intro, tak dojdu ke konstatování, že každá skladba na cédu je prostě nefalšovaně nehorázná mrda. Hudebně se tohle smilstvo pohybuje úplně všude. Základní kostru tvoří metal, kterej ale ulítává do do vod skáčka, jazzu, country, hudby z noirovejch filmů a tak dále. Texty jsou jak vystřižený z nějaký perverzní psychedelický detektivky, kde se to jen hemží groteskním násilím, sexem a nadsázkou - a podle mě jsou úplně skvělý. Zlí jazykové Disko Psí Módy obviňují z kopírování Mr. Bungle a částečně mají pravdu (třeba Moonlight City Drive je fakt banglózní), ale to nic nemění na faktu, že lidi, co tohle říkají, jsou zmrdi. Album Adultery je chytlavý, úchylný, vtipný, temný, atmosférický a boží, tudíž je úplně jedno, kde se nachází jeho hudební kořeny. V Čechách neprávem opomíjenej klenot.
Nothing is saving you now at your deathbed confessional - 9,5/10.
Pro fanoušky: Mr. Bungle, Faith No More, Tub Ring, film noir a prasáren


Aphex Twin - Selected Ambient Works II
Tahle věc staršího data se stala mým number one v hudbě k usínání. Šílenec a génius Richard D. James prostě dělá hudbu zajímavou za všech okolností. Ať už jde o pozdější divočejší breakcore nahrávky nebo právě ambient, vždycky to má svoje specifický kouzlo a hlavně koule. SAW II je převážně temnej, místy strašidelnej, ale většinou spíš uklidňující ambient, kterej člověku se zapnutou pravou mozkovou hemisférou dokáže spustit úplný kino v hlavě. Blue Calx a Rhubarb patří mezi moje nejoblíbenější ambientní skladby vůbec, ale na 2 CD se samozřejmě najdou i věci, který jsou více či méně zbytečný. Každopádně, jako celek tohle dvojalbum působí monumentálně. 8/10
Pro fanoušky: Biosphere, Deathprod, zvuku ventilátoru, melodií utopenejch v paralelních vesmírech

Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology
Když jsem se dozvěděl, že hryzač jejich jazyků Mories vydává album starejch věcí, byl jsem nadšenej, protože první alba Gnaw Their Tongues, jako to se strašně brutálním názvem o bezmocnym zvracení, vypouštění močáku a kvílení při ztrátě vnitřností mi vždycky sedly víc, než ty novější podivně roztahaný a pomalý hororový soundtracky. Jenže - jo, řeknu to rovnou - Eschatological Scatology je fakt kokotina. Jako nic proti hypnotickýmu monotónnímu "wall of sound" black metalu. V jistejch náladách jsem ochotnej to zkousnout, ale musí to mít nějakou atmosféru a šťávu. Tahle skatologická blbůstka má sice šťávy dost, ale jen tý hnědý, co teče z análního otvoru. Skladby se od sebe moc neliší. Většinou se sestávají z nějaký noisový lo-fi sypačky z bicího automatu, kytar utopenejch v nánosu sraček a Moriesova klasicky zlýho sadoječáku. Invence skoro na nule. Jediná skladba, která se mi jaksi taksi líbí, je ta poslední (The Atrocious Angel Of Scatology), která je protkaná fekálně-religiózním samplem a je alespoň trochu rytmicky zajímavá. Jinak je tohle album dost na píču. V rámci hejtu nařeknu, že je na hovno, protože tím bych ho vlastně chválil. 3,5/10 (Pro kvalitní přísun muziky o hnědých produktech trávicího traktu doporučuju Imaginárium obyčejných podivností od MC Geye)
Pro fanoušky: Wrath Of The Weak, Mystical Beast Of Rebelion od Blut Aus Nord (který je asi tak stokrát lepší), stolice ve všech stádiích pevnosti/tekutosti, rozbitejch splachovadel atd.


Autechre - Ganz Graph
Hned ze začátku musím říct, že žánr IDM mám rád - tedy měl jsem ho rád v jeho počátcích. Jedná se o zkratku pro výraz "inteligentní dance music" a moderní inteligentní taneční hudba je vyznačuje tím, že se skládá ze zvuků jako "blip", "bíp" a "blobtrrrbubbapeeeeetrr", který jsou poskládaný do tak divnejch rytmickejch struktur, že se na to většinou tancovat nedá, pokud teda nejste zfetovaný a kurevsky inteligentní zároveň.
No a první nahrávky od Autechre doslova zbožňuju. Byly rytmický, měly atmosféru a celý se to dobře poslouchalo. Nový Autechre pro změnu nechápu, přijdou mi jako předimenzovaná hipsterská blbost, která svoje kouzlo ztratila někde v půlce svý rozsáhlý diskografie. Blipblopbrrrrrr a k tomu lehce pitomý melodie ze synťáků mi vážně nezpůsobují hudební erekci. Ale Ganz Graph. Ganz Graph. Ty vole. Tohle EP vyšlo ve 2002 a je to NESKUTEČNEJ BORDEL v tom špatnym slova smyslu. V rámci IDM je to asi nejinteligentnější počin, protože se na něj nejen nedá tancovat, ale podle mě se ve dvou ze tří skladeb nedá ani poslouchat - a to jsem na elektronickej nepořádek zvyklej. První je totální glitchovej výmaz bez ladu a skladu, druhá má občas rytmus, ale ukrutně mě nudí. Třetí se mi vcelku líbí kvůli tomu melancholickýmu podkresu v pozadí, ale na jejím konci se mi zvýšilo IQ tak o 478 bodů. Nasrat, 4/10
Pro fanoušky: debilních alb od Venetian Snares (Horse And Goat), tvrdejch drog a nadřazený inteligence

Vypsaná fiXa - Detaily
Skutečnost se má tak, že když člověk poslouchá kvanta divný, abstraktní, zlý a perverzní muziky, tak mu z toho začne dřív nebo pozdějc mrdat - a pokud se to kvantum neproloží dostatečnym množstvím hudby milý a přívětivý, tak se sám jedinec stává abstraktním a odtrženým od společenskýho života. Já sám mám spoustu oblíbenejch "normálních" kapel, který mi zpestřujou život hezkejma barvama, ale tahle nefunkční psací potřeba to dělá paradoxně asi nejvýrazněji.
Hudba Vypsaný fixy pro mě byla vždycky takovej zvláštní přístav skutečnosti viděný z naprosto neskutečnejch úhlů - a u novejch Detailů tomu není jinak. Každá písnička na posluchače vrhá trochu jinou náladu a probouzí různý vzpomínky a představy. Detaily jsou svižný i pomalý, optimistický, vtipný i trochu smutný a hlavně z nich cítím takovou zvláštně mimózní upřímnost, která je mi blízká. Co mě celkem vysírá, jsou kecy o komerci od rádoby hustejch pankáčů i intelektuálních píčusů zuřivě masturbujících nad novym albem Swans. Fixa sice nehraje nijak tvrdě ani progresivně, ale za to hraje skvěle - i když pro velký spektrum posluchačů, včetně lehce nadebilnělejch čtrnáctek. Detaily jsou bez zbytečnejch keců po o něco slabším Klenotu skvělou plackou.
Tvý srdce je opravený a mlátí jako divý - 9,5/10
Pro fanoušky: fixy

Navicon Torture Technologies - Nature's Violent Overthrow
Brejlatej maník Leech ejkejej Navicon Torture Technologies ejkejej Theologian je jeden z mála umělců v žánru power electronics, který uznávám. Tak trochu mi totiž připadá, že tenhle žánr je navzdory svýmu názvu tak trochu vybitím komplexů jedinců trpících nedostatkem sebevědomí. U jeho zakladatelů Whitehouse v osmdesátejch letech to ještě chápu. Brutální harsh noise doprováznej zběsilym řevem o nekrofilii, vraždách, ponižování žen a všemožnejch dalších hnusech, se dal brát jako vcelku legrační trolling a provokace. Něco jako punk, akorát se to nedalo poslouchat. Když to ale začali dělat další týpci, tak se vtip ohrál a celej tenhle žánr mi přijde jako píčovina a převařená voda.
Projekt Navicon Torture Technologies je ale trochu jinde. Na albech jako Dripping With The Power Of Her Flesh nebo Gospels Of Gash dokázal totiž rozjet parádně stísněnou hororovou atmosféru bez zbytečnejch hovadin. Nature's Violent Overthrow je ovšem celý zbytečná hovadina. Absolutně zkurveně nenápaditej analogovej noise, nic jinýho. Kurvadrát, tohle je mnohem horší než ty nejhorší alba od Merzbowa. Celý to zní trochu jak motor starýho auta, kterej se nechce nastartovat. Jsem si skoro jistej, že takhle přesně Leech nahrával, a protože ho nefunkčnost motoru vytáčela, tak do toho občas nasraně zařval a kopnul do plechu. Mrdka na ixtou. Fuj. 1/10
Pro fanoušky: zvuku zaseklého cédéčka s audionahrávkou porodu transformera

Wormrot - Dirge
Ty krávo, tohle zní, jako když si lehnete na koleje a necháte přes sebe přejet vlak plnej výbušnin. A je to totální nářez. Koulervoucí grindcore ve stylu Insect Warfare, akorát zvukově propracovanější a možná vtipnější. Sympaťáci ze Singapuru svou práci dělají s vervou a všichni jim to žerou. Pokud máte rádi rychlou a nekompromisní hudbu, tak si tuhle věcičku určitě sežeňte. Absolutní žánrová hitovka! 8/10
Pro fanoušky: Insect Warfare, Gridlink, Nasum, smaženého sýru

 

Raven's Rock - celé dílo

21. června 2011 v 17:13 | invertedgoat
Jelikož jsem se rozhodl, že na blog.cz více-méně (ale spíš více) kašlu, přesunul jsem působnost na server určený pro pisálky - piste povidky, kam budu dávat i své budoucí věci. Celé Raven's Rock si můžete přečíst tady.
Mějte se a užívejte života :)

Vřelá omluva

21. března 2011 v 18:38 | invertedgoat |  Piják
Omlouvám se, nezbednice a gauneři.
A myslím to naprosto nestandogrossovsky upřímně. Dočasně si nemůžu dovolit přispívat dalšími díly Raven's Rock (pro zhruba 3 lidi, kteří čtou - nebojte, opravdu jen dočasně!), ani jinými povídkami, chytrými řečmi či obrázky a to hned z několika důvodů:

1) Před sebou mám posledních několik hodin mnou tak milované ykitametam (čtěte to neblahé slovo pozpátku, já se osobně docela bojím naťukat do klávesnice tak příšernou souhru písmen popořadě.) Ano, říkáte si, že je to pozitivní. Bylo by, kdybych ovšem z daného předmětu nepropadal na celé čáře. Vše závisí na kompozici, pomocí které si nad sebou klepnu pomyslým soudcovským kladívkem. Doufám jen, že to klepnutí nebude bolet.

2) No, a pak je tu ta maturita. Je to až za dlouho, ale možná by přece jen neškodilo dozvědět se několik základních informací ze světa IT technologií. Abyste rozuměli, o tomto světě vím asi tak stejně jako o sedmém největším měsíci Saturnu. Tedy - tuším, že něco takového existuje. A to prosím chodim čtvrtým rokem na obor, který se nazývá Informační technologie.

3) Přijímačky na vysokou. Nevěřím, že to vyjde, ale moje averze k práci za pokladnou či u stroje pevně doufá, že ano.

4) S kamarádem rozjíždíme kapelu. A jak víte, není to samo sebou. Když hrábnete do kytary, sype se omítka a padá vše, čemu se podařilo najít jakýs takýs rovnovážný stav. Něco takového holt vyžaduje čas a úsilí.

5) Dozvěděl jsem se o sexuálních praktikách kudlanky nábožné a od té doby nemůžu spát. Navíc se mě snaží probodnout oživlý, velice agresivní a popudlivý kord, pronásledujíc mě na každém kroku. Doba je zlá, věřte mi, vážení.

Abych vám však nezmizel z undergoundové blogerské scény jen tak beze stopy, čas od času sem přidám něco lišácky se pošklebující vašemu vkusu. Jako třeba tuhle velestupidní básničku, nebo cokoliv jiného, co mě uvolní, rozptýlí a přinutí pousmát se sám sobě.
No nic, nezapomeňte na mě, popřípadě mi držte palce nebo jiné svoje, ba klidně i cizí prsty. Mám vás rád.
(Vykuch)



Divá diva
Divá diva se divně dívá
Jak se řeka zřekla Řeka
Mečoun mečí, kýtou kývá
Dekuje se deklem deka
Zpěněná pěnice pěnkavu
Žene žita žněmi k ženě
Splávek plaví se ke splavu
Měňavka mění směnu denně
Okna okorala okolo Okoře
Dav dávkami se dravě dáví
Horská horda ohořela nahoře
Krabatá kravata krášlí kravín

Divá diva se děsně divila
Proč prorokem proso proteklo
A sekta sektem se slila
Pokladu pokolení pokleklo
Leknutím leknínu lekla ryba
Hladový had hlavou hladí
Lysou lysku, líc jí líbá
Vleklému vladaři to velmi vadí
Zedník ze dní, kdy prší praky
Nemá nic než Němku němou
Tapír tápe, mračí mraky
Stejné steny, stejnou stěnou

Divá diva se dodivila
Lopotně lapila lopatu
Víla ve vile vyjíce vila
Slova spořící podstatu
 


Velmi, ale opravdu velmi nihilistická zvrácenost!

3. března 2011 v 17:01 | invertedgoat |  Velmi chytré řeči
Ahoj, milé nezbedice a milí lumpové!

jistě jste si všimli, že se změnil obrázek vpravo nahoře. Žádná koza už se nedívá na měsíc, ba dokonce ani nepřilétají žádní havrani. Čímpak to, ptáte se?
Odpověď je vcelku nasnadě. Totiž, změna je život a změna k horšímu nečiní výjimku.
No, a pak je tu ta věc, že se někdo zbláznil a převrátil svět naruby.
Stromy rostou opačně, kostel stojí zapíchnutý křížem v zemi, květiny ryjí okvětními lístky v bahně a tyčí svoje zablácené kořeny k nebesům a po obloze, na které září měsíc i slunce najednou, se prohání obrovský kozel. Bizarní, že? A teď mi povězte - jak myslíte, že v takovém blázinci lidé žijí. Žijí vůbec? Mně to tedy celé připadá takové... vybydlené. A proč se ten kozel tak šibalsky - ba ne - zlomyslně usmívá? Vážení, nevím jak vám, ale mně tenhle svět trochu začíná nahánět husí kůži.
Ale ono bude hůř. Představte si sebe, jako malou ušmudlanou holčičku, nebo ještě menšího a ještě ušmudlanějšího kluka s vykulenýma kukadlama, jak stojíte uprostřed pole a pozorujete tu širou planetu, jak jí znáte. Tak je krásně barevná, sluníčko svítí na obloze a vám připadá, že všechno je v pořádku, ikdyž o tom vůbec nepřemýšlíte. Naštěstí nepřemýšlíte o ani tom, že tomu jednou bude jinak. To co bylo barevné a třpitivé, zešedne, to co dávalo smysl, začne být divné a vaše vykulené oči se raději zúží, aby vám do nich nenapadal prach. Jenže to zatím nevíte a ve slastném nevědění pokračujete a tak je to dobře.

A pak se svět najednou zblázní. Kdo ho jen obrátil? Jaký pacholek?
Zatracený škodolibý kozel. No, to mi mohlo být od začátku jasné. Ikdyž to mohlo být cokoliv jiného, co se mihlo éterem a změnilo naše vnímání na všechny věci okolo, pro tentokrát to můžeme svést na kozla a dokázat tak, že celá existence, včetně té naší je převrácená.
Naruby.
Pokud to tedy přijmete a vlezete za ten pomyslný plot, kde je napsáno "inverted world". A k tomu vás koneckonců nikdo nenutil.

(Upozornění: Tento celý článek není surrealisticky laděnou nihilistickou miniúvahou, nýbrž prachsprostou mystifikací. Ve skutečnosti jsem si chtěl jen ospravedlnit hnusný obrázek v záhlaví:))

Melt-Banana - Všichni tapíři už odletěli

21. února 2011 v 13:33 | invertedgoat |  Hudební objevy
Earth sized trash can? Where can I get one?

Před nějakým (celkem dlouhým) časem jsem psal o praotci japonské hlukově-hudební scény, o panu Merzbowovi. (Nejen) v Japonsku se tento trend zřejmě uchytil a podobných umělců, kteří svou múzu našli v extrémním rámusu a protrhávání ušních bubínků, přibývalo. Někteří si i přes nízkou variabilitu žánru (randál zůstane prostě vždy jen randálem) našli vlastní ksicht a někteří zkrátka splynuli s davem "hlukařů". Z první kategorie bych vyzdvihnul projekty Aube nebo Guilty Connector, a umělce z druhého soudku jmenovat snad nemusím. 
A pak jsou věci jako japonská kapela Melt-Banana. Z původní hlukové scény čerpají, ale jako hudební (ano, čtete dobře - hudební - v pravém slova smyslu) těleso se pohybují v jiných vodách.


Období 1

Styl Melt-Banana se prakticky nedá popsat, jelikož se od roku 1992 po současnost nespoutaně vyvíjí. Tedy ve svých počátcích by se kapela dala zaškatulkovat jako grindcore. Žánr obvykle se vyznačující nespoutaným tempem, písněmi svojí délkou nepřekračujícími jednu minutu a vokály v podobě prasečího jekotu, nebo naopak hlubokého grownlingu.
Jenže.
Každý zarytý fanoušek grindcoru by po poslechu první písně alba Cactuses Come In Flocks vykulil oči a znechuceně řekl: "Co tohle jako kurva bylo?" Žádné growlingy a ostře řezané kytary, nýbrž šíleně vysoce položený štěkající dívčí hlas (jehož majitelkou je slečna Yasuko Onuki), podivně přehlučená basa (další slečna - Rika Hamamoto) a kytara, která vydává šílené hluky (pan Ichirou Agata). A ani ty bicí (bubeníka jeden čas dělal Dave White z Discordance Axis a Municipal Waste) příliš grindcorově neznějí.
A přesto se na první tři alba Cactuses Come In Flocks, Speak Squeak Creak a Scratch or Stitch žánrová škatulka grindcore hodí nejvíce. Zejména však na druhém a třetím zmíněném albu už se objevuje proklepávání jiných žánrů, které je však přehlušeno pisklavým hlasem Yasuko a občas téměř merzbowoskými výbuchy hluku v pozadí. Tyto tři alba jsou nabita ostrým tempem, živoucím experimentem v otázce "Co všechno posluchač vydrží?" a jsou nesporně velmi subjektivní. Ani člověk, který takovouto muziku dokáže ocenit, jí nespíše nedokáže ocenit za každé situace. Když však máte náladu se vyřádit na něčem opravdu šíleném a neotřelém, nezbývá než doporučit.

mb


Období 2

Výrazný milník v dějinách kapely je rok 1998, kdy vydala album Charlie, což je dle mého názoru naprostý vrchol jejich tvorby. Album přineslo jednak výrazné zlepšení zvuku, ale také změnu stylu. Jen jemnou, ale přece změnu. Už v úvodní písni Chase The Magic Words (Lego, Lego) je slyšet krásně hlukově plný zvuk kytary, zabijácky výrazná basa a bicí - jedna radost. Hlas zpěvačky Yasuko se příliš nezměnil, ale čistší produkce udělala hodně. Tempo zůstává ostré a paradoxně - hudba působí "tvrději", ikdyž už písně nejsou tak krátké a výbušné.
Melt-Banana zde také přecházejí od grindcoru k něčemu, co by se spíše dalo nazvat hardcore punkem (číra nechť to samozřejmě berou s rezervou:)) a mnohem jasněji koketují s jinými žánry, jako např. psychedelický rock (vynikající snová Drug Store) a dokonce i podivně přešvihnutým rapem (nakopávačka Spathic!!.)
V souvislosti s tímto albem jsem se poprvé rozhodl přečíst si texty (rozumět se jim vskutku nedá:)) a musím říct, že s muzikou samotnou drží velmi pevnou symbiózu. Je to jakási surrealistická změť všeho a ničeho, divného humoru a gramaticky ne zrovna správné angličtiny. Pro přiblížení vkládám část textu písně Tapir's Flown Away.

neat side-effect
neat side-effect
full of defect
youre bathing in mud
neat side-effect
like keen slice with tooth
close to the fact, fill-up 50/50
neat side-effect
neat side-effect
full of connect, your face is in mud
neat side-effect leads you defect
50 gravity gives you vanity

again i see
just another type of crime
happened in my brain mixed up and burst!
to catch a tapir!

Dalším albem, které bych zařadil do pomyslého druhého období, je taktéž perfektní Teeny Shiny. Zvuk je možná o něco málo méně intenzivní, ale pořád zůstává u zběsilého noise-punku. Bezesporu se jedná o druhý vrchol tvorby Banánů.  Zajímavostí je, že od tohoto alba se sama kapela považuje za pop. Inu, vážení, poslechněte a suďte. Můj skromný názor je, že pokud je takováto hudba pop, pak chci bydlet v Japonsku. :)

mb2

Období 3

Dalším (posledním) milníkem je vydání alba Cell-Scape. Zvuk zůstává podobný jako u předchozího Teeny Shiny (vynikající), ale v hudební paletě se začínají objevovat nové elementy. Jedním z nich je např. zpěv. Samozřejmě, že odštěkávání pisklavým hlasem stále zůstává, ale melodie zabírá více místa než dosud. Když srovnám fantastickou skladbu If It Is the Deep Sea, I Can See You There z tohoto alba s např. takovou Ketchup Mess z alba Scratch or Stitch z prvního období, je to jako srovnat raněnou pumu s domácí kočkou, která vám spokojeně spí na posteli.
Zatím posledním řadovým albem je Bambi's Dilema, které by se dalo rozdělit na dvě půlky. První z nich je ze všech žánrů nejvíce punk-rock, samozřemě s charakteristickým "ksichtem" Melt-Banana. Vcelku hodně písní se má hitový potenciál (Cracked Plaster Cast budiž korunována jejich královnou). Dále bych vyzvednul geniální, téměř ambientní Type:Eco System.  Druhá polovina je takový mix mezi grindcorovými léty a polovinou první. Žádná píseň, vyjma krásného outra Last Target On Last Day, nepřesahuje minutu, což mido kontextu alba příliš nesedí.
Kapela kromě řadových alb vydala neurecom EPček a splitek, převážně z prvního  grindcorového období a předělala covery jak od šílenců Discordance Axis, tak od ska kapely The Specials a mnoha dalších.

rika


Melt-Banana jsou zkrátka kapelou, kterou musíte buď milovat, nebo nenávidět. Já se hrdě hlásím k první skupině a doufám, že se mi tuhle bandu někdy poštěstí vidět naživo.

Přikládám několik časově seřazených mp3 na ukázku. (Nejsou uloženy na tomto serveru, takže by byli páni admini moc hodní, kdyby mi nesmazali blog. Děkuji :))

Party Hat (Album Cactuses Come In Flocks)
55 Hands Need To Cut Down (Album Speak Squeak Creak)
Contortion Out Of Confusion (Album Scratch Or Stitch)
Tapir's Flown Away(Album Charlie)
Warp, Back Spin (Album Teeny Shiny)
Cracked Plaster Cast (Album Bambi's Dilema)
Monkey Man(Cover od The Specials)



POLTERGEIST IN DA HAUS!

11. ledna 2011 v 21:10 | invertedgoat |  Povídky
K podlouhé době uchopitelnějšímu tématu jsem se rozhodl napsat krátkou povídku. Nepůjde o žádný teenagerský horor, ani žádné pseudozážitky z dětství, kterým by nevěřila žádná z mých koček, kdyby si spletla LSD s granulemi. A vůbec, řeči na úvod mi tentokrát přijdou bezpředmětné. Pohodlně se usaďte do židle a-

Třísk!
Tim si povzdechl a s výrazem člověka vykonávající nepříliš příjemnou denní rutinu vyskočil z postele, hmátl po smetáku, který už byl připraven pod nočním stolkem. Tentokrát to odnesl naštěstí jen jeden hrneček. Spěšně zametl střepy na lopatku, nadechl se a nahlas odpočítával.
"Čtyři, tři, dva, jedna...Aaa, zvoníme!"
Telefon se rozřinčel na celou místnost. Tim odložil lopatku, zvedl sluchátko a s trpělivostí učitele žáků prvního stupně pronesl: "Vážený pane Poltergeiste. Mám pocit, že jsem vám už říkal něco o sobotách a rozbíjení nádobí." Odmlčel se, jakoby marně doufal, že se na druhé straně drátu někdo ozve. Stejně tak však mohl čekat, že mu na dveře zaklepe usměvavý pán v obleku a do ruky mu podá šek na deset milionů. A na protější střeše nebudou stát o něco méně usměvaví pánové v černých brýlích s ostřelovacími puškami v rukou.
"Dobrá, zopakuju vám to ještě jednou. Je sobota, což je šestý den od toho dne, kdy mi promítáte na stěnu zrnění, pouštíte z magnetofonu soudní přelíčení Charlese Mansona a poté spouštíte alarm. Opakuji, šestý den od tohoto dne je sobota a vy máte volno. To znamená, že mi nemusíte nejen shazovat nádobí z polic a vázy z oken, ba ani volání se po vás nevyžaduje. Čímž se dostávám k dalšímu bodu - nádobí. Shazujte jen to plechové a plastové, nikoliv sklo a porcelán. Abyste tomu rozuměl, porcelán a sklo dělají po dopadu na zem třííísk, což je zvuk, který velmi nerad slyším. Pro mě za mě si házejte příborem a pánvičkami, jejihž zvuk by se dal popsat jako bumcinnnk, nebo plastovými hrnky, které poznáte podle charakteristického bam. Děkuju za vaší drahocennou pozornost."
Tim si oddechl a šel si zpátky lehnout a litovat se.

Všechno to začalo spoluprací s firmou Rapid Reality. Tim, vysokoškolský absolvent, totiž nutně sháněl dům a partnerku. Z vlastních zkušeností mu došlo, že pokud bude ve svém věku zvát dívku do domu svých rodičů, jsou jeho šance na úspěch poněkud nižší než v případě vlastnictví nějakého pěkného domku. Se zmíněnou realitkou proběhlo několik velice příjemných telefonátů, z kterých Tim získal dojem, že jsou ti lejlevnější a nejspolehlivější, zejména snad proto, že paní na druhém konci s velkou oblibou říkala: "Na nás se můžete spolehnout, jsme ti nejlevnější a nejspolehlivější v širém okolí. Děkujeme, nashledanou."
Tim navíc během telefonátu obdržel tip na pěkný domek na kraji města s vskutku sympatickou cenou a se zmíněnou paní se vydal na prohlídku. Ikdyž to byl domek zánovní, vybaven byl perfektně a modernost z něj jen čišela. Za několik dní dům koupil a několik týdnů v něm žil naprosto spokojeně.
Jedné středeční noci se však stala podivná věc. Zničeho nic se zapnula televize, kde byl jakýsi dokument o kremaci. Tim měl však pro strach uděláno, tak okamžitě vstal a šel televizi vypnout. V tu chvíli začalo šumět rádio, odkud se vzápětí ozvalo: "A nyní se podíváme do starého Egypta a povíme si něco o mumifikaci. Totiž, každý ví, co to ona mumifikace je, ale ni,-" Tim zakroutil hlavou a šel vypnout i rádio. Téměř nikdy tyto přístroje neuváděl do chodu, takže se zřejmě chtěly rozcvičit samy. V tu chvíli se vskutku nečekaně znovu rozsvítila televize: "V následujících několika minutách je tělo spal,-" Tim vypojil oba přístroje z elektřiny a užasle sám pro sebe, ale zřejmě i pro několik neviditelných spolubydlících pronesl větu památnou: "No ne! Tady snad straší!"
Další týden ve středu se opakovala ta samá scéna, ikdyž byla televize mimo napájení. No a ve čtvrtek? To byl první den, kdy se začaly rozbíjet první sklenice ve skvěle vybavené kuchyni a  odkudsi začaly přicházet zvláštní bílé postavy bez jakékoliv známky obličeje a co bylo ještě podivnější - neodpověděly na pozdrav.
Následující den ráno proto Tim volal do realitky: "Dobrý den, mám takový problém. Myslím, že mám v domě nějaké návštěvníky z jiného světa."
Sladký hlas paní úřednice na to zapředl: "Ale to je vskutku zvláštní! Tak je příště zkuste nezvat a třeba to bude v pořádku."
"Ehm, nepamatuji si, že bych je zval. Pokud vím, tak...Ehm...Přišli nejspíše zdí. A nepozdravili."
"Teda, to jsou mi ale nezdvořáci. Děkuji za zajímavé informace, napíšu si to. Jsme nejspolehlivější a nejlevnější. Jste-li spokojeni, doporučte nás svým známým! Nashledanou."

Tim se jako flegmatik s laxním přístupem rozhodl, že to s tím poltergeistem nějak přežije. Na spaní si nasadil sluchátka, schoval nescennější křehké předměty a usínal s pocitem, že ho za několik hodin vzbudí jakýsi otravný duch. Jenže pan Poltergeist, jak ho Tim tim nazýval, si na každý den v týdnu vymyslel specifické kousky a s hodinářskou přesností je opakoval.
Zejména úterní křik dětí a magnetofon s bopem z padesátých let byl se spaním neslučitelný, avšak nedělní příchod průhledného svědka Jehovova zuřivě citujícího Bibli a rozhazujícího věci v obývacím pokoji také nebyl nic příjemného. Proto se Tim rozhodl vydat do realitní kanceláře osobně.
"Ano, ano, moje sekretářka mi o vás říkala," pronesl šéf pobočky uhlazeným hlasem, "prý k vám chodí zdí na návštěvu nevychovaní lidé z jiného světa."
"No, dalo by se to tak říci. Občas mi rozbíjejí nábytek, občas se mě snaží vyděsit. Ale nadruhou stranu se mě nikdy nepokusili zabít, takže pokud to nechcete řešit, nijak vás neurguji," ušklíbl se Tim ironicky.
Šéf sepjal dlaně a úsměv mu málem rozpůlil obličej: "Dobrá tedy. Řešit to nechceme, takže jsme spolu hotovi. Bylo mi potěšením si s vámi popovídat, nashledanou. Jo, a nezapomeňte nás doporučit svým známým, jelikož jsme nejspolehlivější a nejlevnější!"
Než Tim stačil cokoliv namítnout, byl vyveden ven z kanceláře. Ještě ten den se obrátil na místní klub nadšených záhadologů, což byla parta mladých roztěkaných, vesměs brýlatých mladíků, zřejmě trpících těžkou závislostí na kofeinu. Ti se mu jakoby mimochodem zmínili, že pod jeho domem je staré indiánské pohřebiště a že je vcelku normální, že se na takovém místě setkáme s nadměrným množství negativní astrální energie. Tim odcházel a připadal si jako v Jiříkově vidění. A to netušil, co se ještě chystalo na onom přelomu soboty a neděle, kdy jako každou sobotní noc ležel v posteli a litoval se.

"Dobrá, dneska asi už bude klid," řekl si Tim polohlasně, otočil se na pravý bok a snažil se usnout. Pomalu se dostával do slastného nádvoří snů, když tu se ozvalo zaklepání na okno. To Tima rozladilo, jako nic za poslední dva měsíce, kdy se nastěhoval.
"Naserte si, hovada průhledný!," zařval z plných plic a otočil se na bok levý. Po několika sekundách se však zaklepání opakovalo.
"Vy zmrdi, umíte procházet zdí, takže nevidim jedinej racionální důvod, proč vám otvírat to podělaný okno!," zaječel znovu a hlas se mu chvěl zoufalostí muže, kterému po dlouhé době držení svých nervů na uzdě ona uzda praskla. Zaklepání se však ozvalo znovu. Tim vstal a pln vzteku se vydal k oknu. To co tam uviděl ho však překvapilo a vyděsilo víc než jakýkoliv nehmotný jehovista, který po tomto světě běhá.
Před oknem stála početná skupina lidí s usměvavým, slušně oblečeným pánem v čele, několika kameramany za ním a spoustů čumilů. A co bylo divnější - nikdo z nich nebyl průhledný. 
Tim v němé hrůze otevřel okno a vykoktal v úžasu: "Co-to jako má?,-"
"Ahoj Timothy!," zajásal slušňák v kvádru a z davu čumilů se ozval bouřlivý potlesk. Tim zíral a nevěřil svým očím.
"Stal jste se první obětí naší reality show, POLTERGEIST IN DA HAUS!  I přes protesty filantropů pomocí nejmodernějších technologií a neskrytějších kamer ukazujeme našim divákům, jak z vyrovnaných a úspěšných lidí během dvou měsíců uděláme bezmocné, chvějící se uzlíčky strachu a nervů! Pokud to však přežijí, dostanou od nás deset milionů a proplatíme jim dům od našich partnerů, Rapid Reality! Musím přiznat, že tím, že jste se nebál, jste nám naší snahu poněkud překazil a začali jsme se bát my - o naší sledovanost. Ale i tak si svojí odměnu bezesporu zasloužíte! Nyní dovolte naší asistentce, aby vám předala slibovaný šek NA DESET MILIONŮ DOLARŮ!"
Ozval se jásot a svět vybuchl.

A ze všeho zmatku smíšeného s hrůzou, z celého toho inferna nejistoty a pandemonia šoku náhle vyšla Ona. Měla na sobě přiléhavé černé šaty a tmavé vlasy jí slývaly k ramenům. Usmívala se na něj a v ruce držela zlatý šek. A jakkoliv to může znít samozřejmě i klišovitě, jejich pohledy se střetly. A ikdyž v jejím výrazu bylo něco nepříjemně profesionálního, Tim měl náhle pocit, že by jí dobudoucna chtěl představit svým rodičům.
A muže v černých brýlích na střeše protějšího domu nikdo nikdy nezahlédl.




Kam dál